Pražská 43
Snad v každé době lemovaly přístupovou cestu od Prahy do Plzně různé stavby. Stály mimo městské hradby a byly první na ráně nejen v případech nepřátelských útoků, ale především při povodních. Mže i Radbuza se často vylévaly z břehů a zanechávaly velké škody na předměstích. Město samo bylo obklopeno hradbami a mělo tak jistotu ochrany a škody na předměstích byly brány jako nutné zlo. Pravděpodobně i proto nevznikaly v těchto místech žádné výstavné domy.
Velká voda zasáhla Plzeň v letech 1860 a 1862, ale opravdu ničivá povodeň přišla v září 1890, kdy se voda v Radbuze zvedla o téměř pět metrů a tehdejší Poděbradovu (dnešní Pražskou) zaplavila do výše jednoho metru. Byla proto hledána technická řešení, která by podobné pohromě do budoucna zabránila. Návrh regulace byl schválen městskou radou 3. května 1897 a jeho součástí se staly kamenné zdi koryta a zvýšení úrovně terénu na březích.
A tak se mohl právovárečný měšťan Norbert Lang stát v témže roce stavebníkem domu v proluce domovní fronty dnešní Pražské ulice. Na západní straně měl za souseda železářský obchod U Hoffmannů s dílnami a sklady. Za jeho rozsáhlým pozemkem již v té době stála továrna na výrobu kamen, kachlů a dalších kameninových výrobků, založená Tomášem Khürym. Plocha mezi těmito stavbami si ještě dlouho zachovávala svoji původní výškovou úroveň. Dnes o ní svědčí už jen právě zahrada „Langova domu“, tedy sotva její polovina, která zbyla po vystavění nových obytných domů na konci Pallovy ulice. Ovšem stále platí, že od domovního vstupu chodbou a přes dvůr do zahrady je to hezky z kopce. Podle zachovaných zlomků některých konstrukcí musela být zahrada kdysi velmi malebná, měla altán i kuželník, nechyběla ani studna, o stromech a květinách nemluvě. Podle vzpomínek potomků rodiny Langovy se tu žilo velmi rušným společenským životem, dokonce zde hostili i slavnou norskou krasobruslařku a posléze herečku Sonju Henie.
Na konci dvora stojí přes zchátralý stav stále malebný domek, prý sloužil nějakou dobu jako ateliér. Ostatně veliké okno se severní orientací by tomu napovídalo. Dvorní křídlo mělo v patře byty a v přízemí byly stáje, hospodářské zázemí domu a před válkou tu sídlila opravna pneumatik firmy Baťa (vnější omítka dosud nese stopy jejího firemního označení).
Celý objekt prochází v současné době podstatnou obnovou a ta čeká nejen zmíněné stavby, ale i dvůr a zahradu. Zatím do ulice září nová fasáda, která se zbavila letitých nánosů a znovu dává na odiv jednotlivosti své výtvarné výzdoby, zejména krásné prvky očištěného kamenného parteru. Průčelní dům je třípodlažní, v krajních polích prvního patra se do uličního prostoru vysouvají hranaté arkýře s postranními okny, uložené na mohutných konzolách esovitě prohnutých a ukončené ve druhém patře balkony, jejichž zábradlí má krásně baculaté kuželky. Pražské ulici se snad i tímto domem pomalu, ale jistě vrací důstojný vzhled ztracený v nedávné minulosti.
Velká voda zasáhla Plzeň v letech 1860 a 1862, ale opravdu ničivá povodeň přišla v září 1890, kdy se voda v Radbuze zvedla o téměř pět metrů a tehdejší Poděbradovu (dnešní Pražskou) zaplavila do výše jednoho metru. Byla proto hledána technická řešení, která by podobné pohromě do budoucna zabránila. Návrh regulace byl schválen městskou radou 3. května 1897 a jeho součástí se staly kamenné zdi koryta a zvýšení úrovně terénu na březích.
A tak se mohl právovárečný měšťan Norbert Lang stát v témže roce stavebníkem domu v proluce domovní fronty dnešní Pražské ulice. Na západní straně měl za souseda železářský obchod U Hoffmannů s dílnami a sklady. Za jeho rozsáhlým pozemkem již v té době stála továrna na výrobu kamen, kachlů a dalších kameninových výrobků, založená Tomášem Khürym. Plocha mezi těmito stavbami si ještě dlouho zachovávala svoji původní výškovou úroveň. Dnes o ní svědčí už jen právě zahrada „Langova domu“, tedy sotva její polovina, která zbyla po vystavění nových obytných domů na konci Pallovy ulice. Ovšem stále platí, že od domovního vstupu chodbou a přes dvůr do zahrady je to hezky z kopce. Podle zachovaných zlomků některých konstrukcí musela být zahrada kdysi velmi malebná, měla altán i kuželník, nechyběla ani studna, o stromech a květinách nemluvě. Podle vzpomínek potomků rodiny Langovy se tu žilo velmi rušným společenským životem, dokonce zde hostili i slavnou norskou krasobruslařku a posléze herečku Sonju Henie.
Na konci dvora stojí přes zchátralý stav stále malebný domek, prý sloužil nějakou dobu jako ateliér. Ostatně veliké okno se severní orientací by tomu napovídalo. Dvorní křídlo mělo v patře byty a v přízemí byly stáje, hospodářské zázemí domu a před válkou tu sídlila opravna pneumatik firmy Baťa (vnější omítka dosud nese stopy jejího firemního označení).
Celý objekt prochází v současné době podstatnou obnovou a ta čeká nejen zmíněné stavby, ale i dvůr a zahradu. Zatím do ulice září nová fasáda, která se zbavila letitých nánosů a znovu dává na odiv jednotlivosti své výtvarné výzdoby, zejména krásné prvky očištěného kamenného parteru. Průčelní dům je třípodlažní, v krajních polích prvního patra se do uličního prostoru vysouvají hranaté arkýře s postranními okny, uložené na mohutných konzolách esovitě prohnutých a ukončené ve druhém patře balkony, jejichž zábradlí má krásně baculaté kuželky. Pražské ulici se snad i tímto domem pomalu, ale jistě vrací důstojný vzhled ztracený v nedávné minulosti.
