Americká 7/29 /Měšťanská beseda – zahrada
Bývalo dobrým zvykem, při každém společenském zařízení, které poskytovalo pohostinské služby, pamatovat na vlahé jarní dny, teplá letní odpoledne jakož i večery a vybudovat k nim venkovní posezení. Nejinak tomu bylo i u stavby naší Besedy. Uvnitř velkého bloku mezi sady a Americkou ulicí k tomu bylo velmi příhodné místo. Besedu založili plzeňští měšťané v roce 1862, kdy sídlila ve dvorním objektu v Palackého ulici, tedy v místě vzdáleném pár desítek metrů. Ve stejném roce se ustavil mužský pěvecký sbor Hlahol, v roce 1865 vznikla následně jeho ženská sekce a v roce 1867 začal fungovat jako sbor smíšený. V roce 1863 vznikl v Plzni Sokol a v roce 1878 došlo z iniciativy představitelů plzeňské inteligence k založení Spolku přátel vědy a literatury české v Plzni.
Dá se tedy směle předpokládat, že v druhé polovině 19. století tu nebylo měšťanské rodiny, kde by nebyl alespoň jeden člen kteréhokoliv spolku, čímž lze vysvětlit nebývalý rozkvět veřejného kulturně společenského života, který se ze salonů přesouval i do přírody a vyhledával stinná zákoutí při dobrém moku. A že na této bázi se jednalo někdy i o politiku, je konec konců nasnadě.
Zahrada Měšťanské besedy bývala přístupná přímo z Malého sálu – toto spojení bylo poslední rekonstrukcí obnoveno, používá se ale pouze výjimečně. Pro běžný provoz je určen vstup přes přístavbu s výtahy, podél půvabných dřevěných pergol a treláží s popínavými rostlinami, které vymezují prostor pro veřejnost. Rovněž byl upraven průchod z Americké ulice, kterým se sem dostanou návštěvníci Dvorků 2023.
Znovu se tu zabydlela zahradní restaurace s tanečním parketem a drobnými stavbami kuželníku a hudebního pavilonu. Jde o jedny z mála kdysi obvyklých dřevěných staveb, které se tu, byť v nedobrém stavu, dochovaly. Při rekonstrukčních pracích musely být všechny jejich části opatrně rozebrány, ošetřeny a znovu použity. Co zachránit nešlo, bylo nahrazeno replikou. Byla sem navrácena i původní barevnost v kombinaci červenohnědé se smetanovou a temně zelenou. Kuželník se zmodernizoval dvěma bowlingovými dráhami a do pavilonku se vrátili muzikanti. Občas obsadí pódium divadelníci, pak na chvíli zmizí stolky a židličky se vzorně postaví do řad.
Ať už je to jakkoliv všichni tu pod ochranou korun stromů ze sousedství mohou užívat příjemné chvíle s kulturou, zábavou, nebo jen tak se sklenkou a přáteli.
Kopeckého sady 11/ Kamerál
Od přelomu 18. a 19. století ztrácela Plzeň pozvolna svoje středověké opevnění. Začalo to městskými branami a do poloviny 19. století zmizely hradební zdi i s baštami. Na místě příkopů se rozrostly městské sady, jejichž prostor se najednou stal úžasným místem pro lokalizaci nových reprezentativních budov pro společenský i kulturní život. Jako korálky navěšené na zeleném pásu tu vyrostly výjimečné architektonické objekty.
V letech 1804 až 1809 bylo přistavěno křídlo pro filozofický ústav a gymnázium k bývalému klášteru dominikánek (dnes Studijní a vědecká knihovna), o pár kroků dále byla v roce 1843 otevřena nová školní budova (dnes Konzervatoř), roku 1859 stará synagoga a roku 1860 židovská škola, v roce 1865 zahájila vyučování 1. česká reálka (dnes Pedagogická fakulta). Přelom 19. a 20. století pak tento vývoj završil výstavbou Městského divadla, muzea, Měšťanské besedy nebo Živnostenské a obchodní komory (dnes právnická fakulta).
Čestné místo mezi nimi patří budově v Kopeckého sadech 11, známé pod jménem Kamerál. V něm sídlily c. k. kamerální úřady, tj. úřady finanční a celní. Samotný vznik budovy se pojí s dobovou plzeňskou senzací, neboť byl financován z hlavní výhry v loterii, které se dostalo nedobrovolnému vlastníku šťastného losu Vojtěchu Hässlerovi, knihaři a trafikantovi z dnešní ulice Bedřicha Smetany. Postupem doby sloužila budova jako dívčí škola a po celou druhou polovinu minulého století zde sídlila Krajská projektová organizace Stavoprojekt. Dnes je Kamerál jednou z budov magistrátu. Sluší se, dodat, že z původního objektu se zachovala pouze polovina, na místě druhé stojí Měšťanská beseda. Jde o empirový objekt, symetrický o 12 okenních osách ve třech travé, z nichž střední vystupuje před uliční čáru bloku a je ukončeno rozložitým trojúhelníkovým tympanonem. Střízlivá výzdoba obou bočních částí kontrastuje s onou střední, která je opatřena pilastry vysokého řádu se zdobnými hlavicemi. Ve střední části probíhá balkon s kovaným zábradlím, nesený výraznými profilovanými krakorci. Parter, pojednaný plochou bosáží s vyznačenými záklenky nad okny s polokruhovými nadsvětlíky je uprostřed otevřen do vnitřního dvora průjezdem. Dvůr slouží i sousední Besedě a po projití dalšího průjezdu se dostanete do zadního dvora s bezbariérovým vstupem do ní. Hlavní pěší vstup do úřední budovy je opatřený zmenšeninou vjezdového portálu.
Dá se tedy směle předpokládat, že v druhé polovině 19. století tu nebylo měšťanské rodiny, kde by nebyl alespoň jeden člen kteréhokoliv spolku, čímž lze vysvětlit nebývalý rozkvět veřejného kulturně společenského života, který se ze salonů přesouval i do přírody a vyhledával stinná zákoutí při dobrém moku. A že na této bázi se jednalo někdy i o politiku, je konec konců nasnadě.
Zahrada Měšťanské besedy bývala přístupná přímo z Malého sálu – toto spojení bylo poslední rekonstrukcí obnoveno, používá se ale pouze výjimečně. Pro běžný provoz je určen vstup přes přístavbu s výtahy, podél půvabných dřevěných pergol a treláží s popínavými rostlinami, které vymezují prostor pro veřejnost. Rovněž byl upraven průchod z Americké ulice, kterým se sem dostanou návštěvníci Dvorků 2023.
Znovu se tu zabydlela zahradní restaurace s tanečním parketem a drobnými stavbami kuželníku a hudebního pavilonu. Jde o jedny z mála kdysi obvyklých dřevěných staveb, které se tu, byť v nedobrém stavu, dochovaly. Při rekonstrukčních pracích musely být všechny jejich části opatrně rozebrány, ošetřeny a znovu použity. Co zachránit nešlo, bylo nahrazeno replikou. Byla sem navrácena i původní barevnost v kombinaci červenohnědé se smetanovou a temně zelenou. Kuželník se zmodernizoval dvěma bowlingovými dráhami a do pavilonku se vrátili muzikanti. Občas obsadí pódium divadelníci, pak na chvíli zmizí stolky a židličky se vzorně postaví do řad.
Ať už je to jakkoliv všichni tu pod ochranou korun stromů ze sousedství mohou užívat příjemné chvíle s kulturou, zábavou, nebo jen tak se sklenkou a přáteli.
Kopeckého sady 11/ Kamerál
Od přelomu 18. a 19. století ztrácela Plzeň pozvolna svoje středověké opevnění. Začalo to městskými branami a do poloviny 19. století zmizely hradební zdi i s baštami. Na místě příkopů se rozrostly městské sady, jejichž prostor se najednou stal úžasným místem pro lokalizaci nových reprezentativních budov pro společenský i kulturní život. Jako korálky navěšené na zeleném pásu tu vyrostly výjimečné architektonické objekty.
V letech 1804 až 1809 bylo přistavěno křídlo pro filozofický ústav a gymnázium k bývalému klášteru dominikánek (dnes Studijní a vědecká knihovna), o pár kroků dále byla v roce 1843 otevřena nová školní budova (dnes Konzervatoř), roku 1859 stará synagoga a roku 1860 židovská škola, v roce 1865 zahájila vyučování 1. česká reálka (dnes Pedagogická fakulta). Přelom 19. a 20. století pak tento vývoj završil výstavbou Městského divadla, muzea, Měšťanské besedy nebo Živnostenské a obchodní komory (dnes právnická fakulta).
Čestné místo mezi nimi patří budově v Kopeckého sadech 11, známé pod jménem Kamerál. V něm sídlily c. k. kamerální úřady, tj. úřady finanční a celní. Samotný vznik budovy se pojí s dobovou plzeňskou senzací, neboť byl financován z hlavní výhry v loterii, které se dostalo nedobrovolnému vlastníku šťastného losu Vojtěchu Hässlerovi, knihaři a trafikantovi z dnešní ulice Bedřicha Smetany. Postupem doby sloužila budova jako dívčí škola a po celou druhou polovinu minulého století zde sídlila Krajská projektová organizace Stavoprojekt. Dnes je Kamerál jednou z budov magistrátu. Sluší se, dodat, že z původního objektu se zachovala pouze polovina, na místě druhé stojí Měšťanská beseda. Jde o empirový objekt, symetrický o 12 okenních osách ve třech travé, z nichž střední vystupuje před uliční čáru bloku a je ukončeno rozložitým trojúhelníkovým tympanonem. Střízlivá výzdoba obou bočních částí kontrastuje s onou střední, která je opatřena pilastry vysokého řádu se zdobnými hlavicemi. Ve střední části probíhá balkon s kovaným zábradlím, nesený výraznými profilovanými krakorci. Parter, pojednaný plochou bosáží s vyznačenými záklenky nad okny s polokruhovými nadsvětlíky je uprostřed otevřen do vnitřního dvora průjezdem. Dvůr slouží i sousední Besedě a po projití dalšího průjezdu se dostanete do zadního dvora s bezbariérovým vstupem do ní. Hlavní pěší vstup do úřední budovy je opatřený zmenšeninou vjezdového portálu.
