Dům U Zlatého slunce, Prešovská 7
Nápadná rohová budova U Zlatého slunce, jejíž hlavní průčelí směřuje do Prešovské ulice, je jednou z nejkrásnějších plzeňských historických staveb. Dnes v ní sídlí územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu.
Sklepní prostory domu byly zaklenuty pravděpodobně již ve druhé půli 14. století, když první známá zmínka pochází z roku 1412, kdy dům koupil Václav z Chotíkova. Z původně gotické stavby se zachovalo pouze východní domovní jádro. Po požáru v roce 1507 prošel dům nejen nutnými, ale i významnými stavebními úpravami.
Po několikerém střídání majitelů zakoupil dům v roce 1775 Antonín Říha s manželkou Alžbětou. Manželé si dali vystavět obdivovanou budovu, která do dnešních dnů svou vnější podobu téměř nezměnila, a dali jí jméno U Zlatého slunce.
Průčelí nově stavěného domu pohltilo menší sousední domek v Prešovské ulici a stavba, kterou navrhl Antonín Barth, získala vzhled výstavného městského paláce. Nepochybně lze budovu označit za vrcholné Barthovo dílo a ze čtyř jeho dochovaných plzeňských domů je nejpozoruhodnější.
Hlavní důraz je kladen na průčelí v Prešovské ulici na první pohled poutající monumentální nikou, která prostupuje dvě patra a sahá záklenkem nad korunní římsu. Konchu niky zkrášlilo domovní znamení v podobě zlatého slunce a letopočet 1777. Nad průjezdem do domu je balkon, jehož ozdobnou rokokovou mříž vytvořil údajně zámečník Škoda, děd slavného zakladatele světoznámé firmy. Rozměrům dvoupatrového paláce odpovídá i tradiční struktura fasády. Rohové pilastry jsou posazené na bosovaném přízemí a střední tři osy jsou spojené v nenápadný rizalit. Okna v rizalitu mají odsazené půlkruhové záklenky s mělkými suprafenestrami, podélná krajní okna mají geometrizované členění, tvořené několika vzájemně se prolínajícími vrstvami. Okna v druhém patře jsou svázána průběžným páskem v úrovni architrávu, dvojice pilastrů zasahuje do přízemí, čímž vznikla spojnice vertikální. V kontrastu s fasádou je prostý portál domu. Tvoří jej střídmě profilované ostění s těžkými hranolovými hlavicemi a vrstveným klenákem ve vrcholu oválného oblouku. Portál byl však zvýrazněn zasazením do oproti okolním fasádám hustěji pásované plochy a nahoře zarámován římsou, pod kterou prochází pás čabrak.
Sklenář Jan Říha prodal v roce 1814 výstavní dům barvířskému mistru Gottfriedovi Lautensackovi. První krám se v domě objevil v roce 1879 a do konce 19. století k němu přibyly další tři. Z honosného domu se rozdělením na jednotlivé byty stal dům měšťanský a studna ve sklepení domu, o jejíž vodu se dělili obyvatelé se sousedy z vedlejších domů, přestala sloužit svému účelu. Ještě v roce 1931 je dům děděn v rodině Lautensackových.
V průběhu 20. století dům postupně chátral, poslední nájemníci se odstěhovali v roce 1989. Ještě několik let zde fungovala provozovna družstva Fotografie a po jejím zrušení byl dům obýván bezdomovci a vypukl v něm požár. Ruinu, obestavěnou dřevěným lešením, získal v roce 1998 Národní památkový ústav a zrekonstruoval ji do dnešního stavu.
Dům se údajně může pyšnit jedním historickým raritním prvenstvím – někdy v polovině 19. století v něm rodina Horových ozdobila první vánoční strom v Plzni.
Sklepní prostory domu byly zaklenuty pravděpodobně již ve druhé půli 14. století, když první známá zmínka pochází z roku 1412, kdy dům koupil Václav z Chotíkova. Z původně gotické stavby se zachovalo pouze východní domovní jádro. Po požáru v roce 1507 prošel dům nejen nutnými, ale i významnými stavebními úpravami.
Po několikerém střídání majitelů zakoupil dům v roce 1775 Antonín Říha s manželkou Alžbětou. Manželé si dali vystavět obdivovanou budovu, která do dnešních dnů svou vnější podobu téměř nezměnila, a dali jí jméno U Zlatého slunce.
Průčelí nově stavěného domu pohltilo menší sousední domek v Prešovské ulici a stavba, kterou navrhl Antonín Barth, získala vzhled výstavného městského paláce. Nepochybně lze budovu označit za vrcholné Barthovo dílo a ze čtyř jeho dochovaných plzeňských domů je nejpozoruhodnější.
Hlavní důraz je kladen na průčelí v Prešovské ulici na první pohled poutající monumentální nikou, která prostupuje dvě patra a sahá záklenkem nad korunní římsu. Konchu niky zkrášlilo domovní znamení v podobě zlatého slunce a letopočet 1777. Nad průjezdem do domu je balkon, jehož ozdobnou rokokovou mříž vytvořil údajně zámečník Škoda, děd slavného zakladatele světoznámé firmy. Rozměrům dvoupatrového paláce odpovídá i tradiční struktura fasády. Rohové pilastry jsou posazené na bosovaném přízemí a střední tři osy jsou spojené v nenápadný rizalit. Okna v rizalitu mají odsazené půlkruhové záklenky s mělkými suprafenestrami, podélná krajní okna mají geometrizované členění, tvořené několika vzájemně se prolínajícími vrstvami. Okna v druhém patře jsou svázána průběžným páskem v úrovni architrávu, dvojice pilastrů zasahuje do přízemí, čímž vznikla spojnice vertikální. V kontrastu s fasádou je prostý portál domu. Tvoří jej střídmě profilované ostění s těžkými hranolovými hlavicemi a vrstveným klenákem ve vrcholu oválného oblouku. Portál byl však zvýrazněn zasazením do oproti okolním fasádám hustěji pásované plochy a nahoře zarámován římsou, pod kterou prochází pás čabrak.
Sklenář Jan Říha prodal v roce 1814 výstavní dům barvířskému mistru Gottfriedovi Lautensackovi. První krám se v domě objevil v roce 1879 a do konce 19. století k němu přibyly další tři. Z honosného domu se rozdělením na jednotlivé byty stal dům měšťanský a studna ve sklepení domu, o jejíž vodu se dělili obyvatelé se sousedy z vedlejších domů, přestala sloužit svému účelu. Ještě v roce 1931 je dům děděn v rodině Lautensackových.
V průběhu 20. století dům postupně chátral, poslední nájemníci se odstěhovali v roce 1989. Ještě několik let zde fungovala provozovna družstva Fotografie a po jejím zrušení byl dům obýván bezdomovci a vypukl v něm požár. Ruinu, obestavěnou dřevěným lešením, získal v roce 1998 Národní památkový ústav a zrekonstruoval ji do dnešního stavu.
Dům se údajně může pyšnit jedním historickým raritním prvenstvím – někdy v polovině 19. století v něm rodina Horových ozdobila první vánoční strom v Plzni.
