Americká 32, 34, 36 / Resslova 2
Trojice architektonicky příbuzných domů, která dnes tvoří nároží ulic Americké a Resslovy, dílo jednoho z nejvýznamnějších plzeňských stavitelů 19. století Martina Stelzera, patří k prvním objektů, které začaly vytvářet Jižní předměstí, jak je vnímáme dnes.
Doba po zrušení městských hradeb znamenala pro vývoj města možnost proměny dřívějších neurbanizovaných předměstí na nové městské čtvrti. Historické plány z poloviny 19. století ukazují „za hradbami“ polnosti s řídce umístěnými objekty stodol či sýpek a zahrady s altány či zahradními domy. Tak vypadal i prostor mezi historickým městem a dnešní Americkou ulicí na plánu z roku 1848. Zatím v nich nejsou vyznačeny žádné nové ulice ani stavební linie. (Martin Stelzer v té době spolu s Kristiánem Lexou staví Saský (dnes Rooseveltův most 1848 -1850.)
O pár let později na plánu z roku 1864 je již zakotvena dnešní uliční síť a stojí už i některé domy. Nejen dnešní Americká (tehdy Jungmannova) ale i všechny příčné ulice Wankova (dnes Jungmannova), Martinská i Goethova a přes ulici i Resslova (tehdy Nová) a dosud bezejmenné a bez obestavění Škroupova a V Šipce. Dlužno podotknout, že právě Martinská nese jméno po svém staviteli, a ten tu postavil i vlastní dům.
První z trojice domů na Americké byl vystavěn rohový, pozemek získal stavitel Stelzer někdy po roce 1860 – žádost o stavební povolení dalších dvou následovala 1868 1869. (Vzhledem ke zvyšování počtu obyvatel byla potřeba nových bytových domů značná a uvádí se, že jen v roce 1872 bylo zahájeno 172 staveb, zejména ve jmenovaných ulicích.)
Dvoupatrové domy s krajními mělkými rizality mají shodně pásově bosovaný parter přerušovaný představenými dřevěnými výkladci, inspirovanými architekturou domu. Původně i v parteru byly byty, k úpravě pro krámy došlo mnohem později až koncem třicátých let 20. století. Ve stavebním archivu jsou uloženy písemnosti, ze kterých vysvítá, že byl dokonce učiněn pokus o odstranění bohatě profilovaných konzol jednoho z balkonů nad vchodovými dveřmi ve prospěch obchodního portálu. Myšlenka sice byla stavebním úřadem odmítnuta, ale později došlo k podstatnému zjednodušení všech konzol.
Vyšší patra mají pravidelný rytmus okenních os, který je ve své jisté jednotvárnost přerušován oboustranně ve druhém a čtvrtém krajním poli edikulovým rámováním po celé výšce. V ose průčelí je pak vložen mělký rizalit se zdvojeným rámováním stejného typu, dosahující až ke konzolové střešní římse. Nad ní je ukončeno trojúhelníkovým tympanonem. Stejně je řešeno i průčelí do Resslovy. Celý komplex tří domů samozřejmě procházel různými opravami či modernizacemi. Nevyhnula se mu ani tak nepříjemná událost jako v nedávné době poškození výbuchem plynu, ale po zevrubné rekonstrukci se domům vrátila jejich úhlednost. Po „zelené louce“, kde byly postaveny, už není památek. Krásná vnitrobloková zahrada na místě dvorků je náhradou více než dokonalou.
Doba po zrušení městských hradeb znamenala pro vývoj města možnost proměny dřívějších neurbanizovaných předměstí na nové městské čtvrti. Historické plány z poloviny 19. století ukazují „za hradbami“ polnosti s řídce umístěnými objekty stodol či sýpek a zahrady s altány či zahradními domy. Tak vypadal i prostor mezi historickým městem a dnešní Americkou ulicí na plánu z roku 1848. Zatím v nich nejsou vyznačeny žádné nové ulice ani stavební linie. (Martin Stelzer v té době spolu s Kristiánem Lexou staví Saský (dnes Rooseveltův most 1848 -1850.)
O pár let později na plánu z roku 1864 je již zakotvena dnešní uliční síť a stojí už i některé domy. Nejen dnešní Americká (tehdy Jungmannova) ale i všechny příčné ulice Wankova (dnes Jungmannova), Martinská i Goethova a přes ulici i Resslova (tehdy Nová) a dosud bezejmenné a bez obestavění Škroupova a V Šipce. Dlužno podotknout, že právě Martinská nese jméno po svém staviteli, a ten tu postavil i vlastní dům.
První z trojice domů na Americké byl vystavěn rohový, pozemek získal stavitel Stelzer někdy po roce 1860 – žádost o stavební povolení dalších dvou následovala 1868 1869. (Vzhledem ke zvyšování počtu obyvatel byla potřeba nových bytových domů značná a uvádí se, že jen v roce 1872 bylo zahájeno 172 staveb, zejména ve jmenovaných ulicích.)
Dvoupatrové domy s krajními mělkými rizality mají shodně pásově bosovaný parter přerušovaný představenými dřevěnými výkladci, inspirovanými architekturou domu. Původně i v parteru byly byty, k úpravě pro krámy došlo mnohem později až koncem třicátých let 20. století. Ve stavebním archivu jsou uloženy písemnosti, ze kterých vysvítá, že byl dokonce učiněn pokus o odstranění bohatě profilovaných konzol jednoho z balkonů nad vchodovými dveřmi ve prospěch obchodního portálu. Myšlenka sice byla stavebním úřadem odmítnuta, ale později došlo k podstatnému zjednodušení všech konzol.
Vyšší patra mají pravidelný rytmus okenních os, který je ve své jisté jednotvárnost přerušován oboustranně ve druhém a čtvrtém krajním poli edikulovým rámováním po celé výšce. V ose průčelí je pak vložen mělký rizalit se zdvojeným rámováním stejného typu, dosahující až ke konzolové střešní římse. Nad ní je ukončeno trojúhelníkovým tympanonem. Stejně je řešeno i průčelí do Resslovy. Celý komplex tří domů samozřejmě procházel různými opravami či modernizacemi. Nevyhnula se mu ani tak nepříjemná událost jako v nedávné době poškození výbuchem plynu, ale po zevrubné rekonstrukci se domům vrátila jejich úhlednost. Po „zelené louce“, kde byly postaveny, už není památek. Krásná vnitrobloková zahrada na místě dvorků je náhradou více než dokonalou.
