nám. Míru 10 - Budova Českého rozhlasu
Postavená ve stylu čistého meziválečného funkcionalismu patří k vynikajícím ukázkám špičkové československé architektury první poloviny 20. století. Je první budovou, která byla stavěna na míru potřebám rozhlasové tvorby a jejího šíření v tehdejším Československu.
Při projektování byly využity poznatky a zkušenosti nejen předních evropských rozhlasů, ale i rozhlasu pražského, pro který byla ve třicátých letech adaptována ještě v průběhu stavby Budova generálního ředitelství pošt. Plzeňský objekt byl připravován architekty Karlem Tausenauem a Václavem Pavelkou a inženýrem Františkem Hurtou z pražské projekční kanceláře již před druhou světlovou válkou, vlastní projekt je z roku 1946 a k realizaci došlo v letech 1947 - 1953. Budova je dnes téměř skryta veřejným parkem na náměstí Míru a vlastní zahradou. Sestává ze tří navzájem kolmých křídel (čtvrté, velká koncertní síň s možností živého nahrávání, nebylo dosud realizováno). Směrem k parku je orientováno západní křídlo administrativně správního provozu s hlavním vstupem, na který navazuje centrální hala s galerií a východní křídlo hlavního bloku se studii a jejich zázemím. Základní dispoziční schéma se odvíjí od kříže chodeb, přičemž v severních traktech je situována studiová sekce hudební, v jižní činoherní. Tak se velký počet hudebníků přicházejících z prostorů ladírny, šatny, kuřárny či místnosti dirigenta nemísí a není rušen pohybem aktérů slovesné produkce, kteří mají svůj vstup do činoherních studii ze zkušebny -tzv. zimní zahrady a přilehlých místností. Všechny čtyři režie jsou seskupeny kolem společné technické chodby, kde jsou prakticky proti sobě a vždy z té větší režie lze ovládal obě hudební. nebo obě činoherní studia. Základní dispozice produkčních studii, stejně jako zdvojená vysílací pracoviště o poschodí výše, jsou nadčasově a staví rozhlas do pozice jedinečného moderního média v duchu obecných představ o funkci architektury v prvních desetiletích minulého století. Železobetonový skelet umožnil realizaci „plovoucích studii" a při uplatněni široké palety materiálů s dokonalými akustickými vlastnostmi a řady tehdy progresivních prvků (např. podlahové topeni), byla vytvořena funkční architektura, sloužící přes půl století bez potřeby podstatných stavebních zásahů. Přednosti dokonale akustické izolace studii jsou ovšem provozně náročné a je nezbytné zvláštní náporové větráni, vlhčeni a chlazení, s možnosti regulace různé intenzity dle obsazeni lidmi, dle vnějších teplot a délky provozu. Taková technologie nebyla v době výstavby ještě na patřičné úrovni, a tak v současnosti po 50 letech existence objektu se skvělé architektonické řešeni doplňuje soudobou elektronikou pro dokonalou regulaci. Změnu charakteru vysíláni, z vice kulturního a didaktického na aktuálně kontaktní, nemohli tvůrci předjímat, a proto současná snaha vedení českého rozhlasu Plzeň směřuje k dispozičním změnám, které přiblíží pracoviště redaktorů právě vysílacím prostorům, Zjevné i skryté kvality objektu ho v roce 2004 určily k prohlášení nemovitou Zjevné i skryté kvality objektu ho v roce 2004 určily k prohlášení nemovitou kulturní památkou České republiky.
Při projektování byly využity poznatky a zkušenosti nejen předních evropských rozhlasů, ale i rozhlasu pražského, pro který byla ve třicátých letech adaptována ještě v průběhu stavby Budova generálního ředitelství pošt. Plzeňský objekt byl připravován architekty Karlem Tausenauem a Václavem Pavelkou a inženýrem Františkem Hurtou z pražské projekční kanceláře již před druhou světlovou válkou, vlastní projekt je z roku 1946 a k realizaci došlo v letech 1947 - 1953. Budova je dnes téměř skryta veřejným parkem na náměstí Míru a vlastní zahradou. Sestává ze tří navzájem kolmých křídel (čtvrté, velká koncertní síň s možností živého nahrávání, nebylo dosud realizováno). Směrem k parku je orientováno západní křídlo administrativně správního provozu s hlavním vstupem, na který navazuje centrální hala s galerií a východní křídlo hlavního bloku se studii a jejich zázemím. Základní dispoziční schéma se odvíjí od kříže chodeb, přičemž v severních traktech je situována studiová sekce hudební, v jižní činoherní. Tak se velký počet hudebníků přicházejících z prostorů ladírny, šatny, kuřárny či místnosti dirigenta nemísí a není rušen pohybem aktérů slovesné produkce, kteří mají svůj vstup do činoherních studii ze zkušebny -tzv. zimní zahrady a přilehlých místností. Všechny čtyři režie jsou seskupeny kolem společné technické chodby, kde jsou prakticky proti sobě a vždy z té větší režie lze ovládal obě hudební. nebo obě činoherní studia. Základní dispozice produkčních studii, stejně jako zdvojená vysílací pracoviště o poschodí výše, jsou nadčasově a staví rozhlas do pozice jedinečného moderního média v duchu obecných představ o funkci architektury v prvních desetiletích minulého století. Železobetonový skelet umožnil realizaci „plovoucích studii" a při uplatněni široké palety materiálů s dokonalými akustickými vlastnostmi a řady tehdy progresivních prvků (např. podlahové topeni), byla vytvořena funkční architektura, sloužící přes půl století bez potřeby podstatných stavebních zásahů. Přednosti dokonale akustické izolace studii jsou ovšem provozně náročné a je nezbytné zvláštní náporové větráni, vlhčeni a chlazení, s možnosti regulace různé intenzity dle obsazeni lidmi, dle vnějších teplot a délky provozu. Taková technologie nebyla v době výstavby ještě na patřičné úrovni, a tak v současnosti po 50 letech existence objektu se skvělé architektonické řešeni doplňuje soudobou elektronikou pro dokonalou regulaci. Změnu charakteru vysíláni, z vice kulturního a didaktického na aktuálně kontaktní, nemohli tvůrci předjímat, a proto současná snaha vedení českého rozhlasu Plzeň směřuje k dispozičním změnám, které přiblíží pracoviště redaktorů právě vysílacím prostorům, Zjevné i skryté kvality objektu ho v roce 2004 určily k prohlášení nemovitou Zjevné i skryté kvality objektu ho v roce 2004 určily k prohlášení nemovitou kulturní památkou České republiky.
