Sady Pětatřicátníků 13 - Park Miroslava Horníčka
Velká vnitrobloková zahrada byla založena za palácovým domem Františka Josefa Pankráce, též Franze Pankraze, původem českého avšak rakousky smýšlejícího český advokáta, podnikatele a politika působícího na Plzeňsku v druhé polovině 19. století.
Po absolvování plzeňského gymnázia studoval práva a již po dvou letech je uváděn jako právní zástupce města Plzně, zabývající se vymáháním tehdy dlužné daně od venkovanů z bývalých poddanských vsí. Současně byl členem obecního zastupitelstva a později zasedal v představenstvu nově zřízené Plzeňské spořitelny. K jeho zásluhám patří i rozvoj Konstantinových Lázní. V roce 1861 byl zvolen poslancem do zemského sněmu jako představitel provládních kruhů. Oficiálně se nepřihlásil k žádnému politickému či národnostnímu táboru, ale české poslance nepodpořil.
Hlavním jeho podnikáním a zdrojem velkého majetku byl uhelný průmysl. Vlastnil 64 km2 plochy, což představovalo 12 % výměry celého západočeského uhelného revíru. Koupil od doubraveckých sedláků důl Anna a později založil spolu se svými dcerami Pankrácké těžařství. V polovině 60. let byl největším podnikatelem v uhelném průmyslu v obvodu plzeňské obchodní a živnostenské komory. Jeho doly disponovaly vlastní železniční vlečkou.
Reprezentativní palác na tehdejších Štěpánových sadech pro něho zbudoval stavitel W. Daniel v letech 1863-1864. Dvoupatrová budova symetrické kompozice je definovaná pěti poli, z nichž krajní a střední jsou zvýrazněna mělkými rizality a zakončena nízkými trojúhelníkovými štíty, z nichž střední nejširší je zdoben zkříženými hornickými kladivy, symbolem vlastníkova impéria. Ostatní architektonické prvky odpovídají střízlivému klasicistnímu slohu jako ostatně většina domů, postavených na sadovém okruhu historického města po zbourání hradeb.
Zahrada byla komponovaná, měla kašny, altán a velký skleník. Dům i zahrada byly v průběhu let upravovány a pod jednotlivými návrhy se objevují snad všechna jména tehdejší stavitelských špiček. K domu i zahradě byla přistavěna i koňská stáj, která po čase zanikla. V roce 1912 Pankrácovi dědicové dům prodali včetně sousedního rohového domu do Divadelní ulice, se kterým již delší dobu tvořili jeden celek. Nájemci se tu střídali, bývala tu podniková ředitelství Masny, či Potravin a jiných menších podniků, z nich však nikdo zahradě nevěnoval péči a ta přežívala či nepřežívala čas a další vlivy vlastními silami. Část zahrady pak byla přičleněna k mateřské škole, postavené v akci „Z“ v Puškinově ulici a v jejím konci bylo vybudováno brouzdaliště pro děti. Stín vzrostlé zeleně na pozemku a vysoké okolní budovy však nikdy nedovolily prohřát vodu na vhodnou teplotu, takže bazének nebyl mnoho používán. V počátcích přípravy úprav zahrady, kterou byla završena rekonstrukce celé nemovitosti pro Městský úřad Plzeň 3 došlo k dohodě dotčených úřadů, aby mohly být nevhodné prvky odstraněny, rsp. nahrazeny jinými a hranice mezi zahradami byla posunuta. Projekt je dílem zahradního architekta Václava Štěpána, který sice vycházel z velmi kusých informací o historické podobě sadových úprav, ale s respektem k jedinečnosti zachovaných stromů – v první řadě ohromné lísce turecké, ovládající celý prostor - i s přihlédnutím k nové rozloze, vytvořil zcela novou kompozici, kde nechybí žádný z původních prvků, i když na jiném místě, v jiných souvislostech a jiném výtvarném stylu.
