Možná, že nejčastějšími návštěvníky Plzně v minulosti bývali kupci. Sem na svých vozech přiváželi a pak prodávali nejrůznější, i cizokrajné zboží, tady nakupovali a do světa vyváželi zdejší výrobky. Pro ně zejména vznikaly hostince, kde bezpečně nocovali na svých dlouhých cestách. Kromě vlastního zboží přiváželi i novinky a zprávy, kterými častovali ostatní hosty.  Z původně míněných prostých nocležen se stravou se tak časem stávala jakási společenská centra. Podle různých měst na dávných obchodních stezkách dostávaly tyto hostince jména. Dodnes je známý ten „U města Hamburku“, jehož jméno se přeneslo na okolní část Východního - Pražského předměstí, a ačkoliv to původní místo již dávno neexistuje, tradice je tak silná, že jméno Hamburk přejal i jeden zcela nový podnik na druhé straně ulice. Dalším místem pro Plzeňany stejně silně povědomým, je bývalý hostinec „U města Vídně“, který až do sedmdesátých let minulého století fungoval jako ikonická kavárna naproti hlavní poště.  Dnes tím místem jezdí MHD směrem Bolevec a Košutka.  Připomínkou staré „Vídeňky“ byla „Vídeňka“ nová ve vnitrobloku jednoho z domů v jižní frontě náměstí. Tam se kromě kávy „podávaly“ i kulturní programy. Neměla však dlouhého trvání a jméno se začalo znovu pomalu zapomínat. Ovšem podcenili bychom onu pověstnou konzervativnost Plzeňských, onu známou sílu tradice, ono sympatické lpění na ní. V jednom z půvabných domů Dominikánské ulice se objevilo zase, tentokráte v hávu módním – Café Vídeň.

Dům v novorenesančním slohu byl postaven stavitelem Houdkem roku 1893 na místě patrového domu, v pramenech známého již v 16. století. Jeho uliční průčelí je kombinací pásové omítkové bosáže v parteru, režným zdivem patra se štukovými, jemně profilovanými šambránami oken a ve druhém patře nad kordonovou římsou něžnou sgrafitovou výzdobou v podobě rostlinných ornamentů na pilastrech i na vpadlých polích a konečně snad v nejdekorativnější podobě na lunetové římse a trojici volutových štítů nad ní. Balkón ve střední partii prvního patra nebyl součástí této architektonické kompozice, byl přidán až v roce 1903 podle návrhu stavitele Karla Bubly, autora sousedního secesního domu.

Stejně jako jeho předchůdce má dům čtyři okenní osy v uličním průčelí a stejně jako dříve se nad jeho dvorem vypínají pavlače dvorního křídla. Na místě původního dvorního stavení s maštalemi se skrývá za nevysokou zdí menší dvoreček.  Stěny jsou tu hladké ploché, architektonické články nemají. Zato jsou bohatě porostlé popínavou zelení a na návštěvníka působí tichým kouzlem prostého čistého místa, kde by se chtělo být doma. Tady se má mluvit tiše, je místo přátelské.  I hořká káva tu chutná sladce.