Ve Sladkovského ulici 16 je umístěno jedno za zařízení Městské charity Plzeň. Chráněné bydlení zde poskytuje službu seniorům se sníženou soběstačností. Návštěvníci mohou navštívit půvabný dvorek, který klienti využívají k relaxaci a odpočinku.
Původně typický činžovní dům byl postaven při pokračující zástavbě Petrohradu někdy na začátku 20. století jako jeden z prvních v počínajícím monobloku domů ohraničeného kromě části Sladkovského také Radyňskou a Jablonského ulicí. V ničem se nelišil od ostatních činžovních domů na Petrohradě, to znamená, že ve třech podlažích zde byly malometrážní byty se společnými WC a výlevkami se studenou vodou na chodbách. Stejně jako mnoho podobných činžáků nebyl v dobách komunistické totality opravován a postupně chátral. Z velké části v tom byl záměr, protože stará zástavba Petrohradu měla být podle komunistických plánů zdemolována a na jejím místě měly vyrůst panelové domy. Naštěstí z tohoto záměru sešlo. Plán asanace Petrohradu z roku 1972 existuje i v digitalizované podobě na stránkách GIS Plzeň.
Po návratu demokracie do Československa v listopadu 1989 se pro dům hledalo nové využití. Jeho majitelem bylo město Plzeň, které ale na celkovou rekonstrukci nemělo dost finančních prostředků. Nakonec dům získala do vlastnictví Městská charita jako dar se závazkem, že v něm vzniknou sociální služby, konkrétně tzv. chráněné bydlení. Charita využila jeden z projektů Evropské unie z oblasti sociálních programů. Stalo se tak v roce 2012. Celkové náklady přesáhly 12 milionů korun, EU poskytla prostřednictvím regionálního operačního programu 8 milionů, Plzeň přispěla 2 miliony. Pomohla i německá nadace Renovabis 1 milionem a část prostředků Charita získala z programu Prazdroj lidem. V současné době třípodlažní objekt s půdní vestavbou disponuje třemi garsoniérami, bytem 1+1 a dvěma byty 2+1. Součástí je i zázemí pro sociální pracovnice a pečovatelky, které zajištují navazující služby jako tísňovou péči, osobní asistenci nebo ošetřovatelskou službu. Zároveň zde funguje zázemí pro terénní sociální službu.
Dvorek byl citlivě upraven pro potřeby klientů. Přitom si zachoval část původního charakteru a při jeho návštěvě na nás dýchne cosi ze starých časů.
Původně typický činžovní dům byl postaven při pokračující zástavbě Petrohradu někdy na začátku 20. století jako jeden z prvních v počínajícím monobloku domů ohraničeného kromě části Sladkovského také Radyňskou a Jablonského ulicí. V ničem se nelišil od ostatních činžovních domů na Petrohradě, to znamená, že ve třech podlažích zde byly malometrážní byty se společnými WC a výlevkami se studenou vodou na chodbách. Stejně jako mnoho podobných činžáků nebyl v dobách komunistické totality opravován a postupně chátral. Z velké části v tom byl záměr, protože stará zástavba Petrohradu měla být podle komunistických plánů zdemolována a na jejím místě měly vyrůst panelové domy. Naštěstí z tohoto záměru sešlo. Plán asanace Petrohradu z roku 1972 existuje i v digitalizované podobě na stránkách GIS Plzeň.
Po návratu demokracie do Československa v listopadu 1989 se pro dům hledalo nové využití. Jeho majitelem bylo město Plzeň, které ale na celkovou rekonstrukci nemělo dost finančních prostředků. Nakonec dům získala do vlastnictví Městská charita jako dar se závazkem, že v něm vzniknou sociální služby, konkrétně tzv. chráněné bydlení. Charita využila jeden z projektů Evropské unie z oblasti sociálních programů. Stalo se tak v roce 2012. Celkové náklady přesáhly 12 milionů korun, EU poskytla prostřednictvím regionálního operačního programu 8 milionů, Plzeň přispěla 2 miliony. Pomohla i německá nadace Renovabis 1 milionem a část prostředků Charita získala z programu Prazdroj lidem. V současné době třípodlažní objekt s půdní vestavbou disponuje třemi garsoniérami, bytem 1+1 a dvěma byty 2+1. Součástí je i zázemí pro sociální pracovnice a pečovatelky, které zajištují navazující služby jako tísňovou péči, osobní asistenci nebo ošetřovatelskou službu. Zároveň zde funguje zázemí pro terénní sociální službu.
Dvorek byl citlivě upraven pro potřeby klientů. Přitom si zachoval část původního charakteru a při jeho návštěvě na nás dýchne cosi ze starých časů.