Zelená oáza na nečekaném místě. Málokdo by asi čekal, že za domem s přízemní kavárničkou na Mikulášském náměstí najde ideální místo nejen na dobrou kávu se zákuskem, ale i rozlehlý prostor který láká ke klidnému posezení. Skvělé rozptýlení tu najdou také děti. Nedoléhá sem pouliční ruch, namísto vybetonované plochy čeká na návštěvníky přirozený travnatý povrch, přes zídky jsou vidět zadní trakty bloků domů charakteristické pro zástavbu Petrohradu.
Blok činžovních domů, ve kterém se nachází kavárna, se začal stavět někdy v první polovině 90. let 19. století. Domy vymezují severovýchodní část Mikulášského náměstí. Obytná zástavba zde začala prudce růst ke konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století. Příčinou byl mohutný rozvoj průmyslové Plzně, která se začala rozšiřovat do svých předměstí. Na Petrohradě se zabydlovaly hlavně rodiny železničních dělníků z blízkého nádraží, ale také zaměstnanci, kteří pracovali v blízké továrně Bartelmus, kamenictví Jana Cingroše, továrně na drát Schwarz a Beck a Piettově papírně. Část Plzně, kde začal Petrohrad růst, byla oficiálně nazvána Pražské předměstí, později Východní.
Velké množství činžovních domů podél Mikulášského náměstí, a v podstatě na celém Petrohradě, už od začátku počítalo s tím, že kromě bytů zde budu i služby pro obyvatele. A tak zde provozovali svoji živnost pekaři, hospodští, uzenáři, drobní prodejci, nejrůznější řemeslníci apod. Ve 20. a 30. letech 20. století na Petrohradě prosperovalo kolem 35 hospod, více než 50 drobných obchodů-koloniálů, 25 řezníků a uzenářů, 10 mlékáren, 15 pekařů, 12 cukrářů, 7 drogerií a další malé s drobným zbožím. Služby a stavební práce nabízelo 13 truhlářů, 4 tesaři, 2 pokrývači, 27 dámských a 38 pánských krejčí. Nepočítaje v to další řemeslníky – zámečníky, zedníky, lakýrníky, hodináře apod. Náznaky těchto bývalých obchůdků a dílen najdeme na Petrohradě dodnes včetně místa dnešní kavárny.
Nevíme přesně, jestli v domě na Mikulášském náměstí 10 kdysi nabízel své služby nějaký živnostník. Možná, že zde byla společná prádelna pro nájemníky. Prádelny a jednoduché mandlovny byly charakteristickým prvkem starých činžovních domů na Petrohradě. Nebylo výjimkou, že domovní prádelna sloužila i pro několik blízkých domů, které prádelnu neměly zřízenou. Provozování prádelny bylo také živností, kterou si vydělával soukromý majitel nebo město. Dá se ale předpokládat, že dnešní zóna klidu na kavárenském dvorku sloužila tehdy jako mnoho jiných podobných zákoutí. Na dvorcích bývaly kůlny, dílničky, věšáky na prádlo, skládky nejrůznějšího materiálu apod. Zkrátka praktické využití. O posedávání a poklidném popíjení kávy si tehdejší nájemníci mohli nechat jen zdát. O mnohačetné rodiny nebylo lehké se postarat a dělníci raději navštěvovali zmiňované petrohradské hospůdky.
Dnešní využití části domu v podobě kavárny a venkovní prostor na dvorku určitě plní svůj účel. Cestu sem nacházejí nejen místní z blízkého okolí, ale i studenti z obou blízkých gymnázií a také ti, kteří pracují ve firmách v okolí. Dobovým způsobem toto místo na Petrohradě navazuje na dávnou historii.
Blok činžovních domů, ve kterém se nachází kavárna, se začal stavět někdy v první polovině 90. let 19. století. Domy vymezují severovýchodní část Mikulášského náměstí. Obytná zástavba zde začala prudce růst ke konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století. Příčinou byl mohutný rozvoj průmyslové Plzně, která se začala rozšiřovat do svých předměstí. Na Petrohradě se zabydlovaly hlavně rodiny železničních dělníků z blízkého nádraží, ale také zaměstnanci, kteří pracovali v blízké továrně Bartelmus, kamenictví Jana Cingroše, továrně na drát Schwarz a Beck a Piettově papírně. Část Plzně, kde začal Petrohrad růst, byla oficiálně nazvána Pražské předměstí, později Východní.
Velké množství činžovních domů podél Mikulášského náměstí, a v podstatě na celém Petrohradě, už od začátku počítalo s tím, že kromě bytů zde budu i služby pro obyvatele. A tak zde provozovali svoji živnost pekaři, hospodští, uzenáři, drobní prodejci, nejrůznější řemeslníci apod. Ve 20. a 30. letech 20. století na Petrohradě prosperovalo kolem 35 hospod, více než 50 drobných obchodů-koloniálů, 25 řezníků a uzenářů, 10 mlékáren, 15 pekařů, 12 cukrářů, 7 drogerií a další malé s drobným zbožím. Služby a stavební práce nabízelo 13 truhlářů, 4 tesaři, 2 pokrývači, 27 dámských a 38 pánských krejčí. Nepočítaje v to další řemeslníky – zámečníky, zedníky, lakýrníky, hodináře apod. Náznaky těchto bývalých obchůdků a dílen najdeme na Petrohradě dodnes včetně místa dnešní kavárny.
Nevíme přesně, jestli v domě na Mikulášském náměstí 10 kdysi nabízel své služby nějaký živnostník. Možná, že zde byla společná prádelna pro nájemníky. Prádelny a jednoduché mandlovny byly charakteristickým prvkem starých činžovních domů na Petrohradě. Nebylo výjimkou, že domovní prádelna sloužila i pro několik blízkých domů, které prádelnu neměly zřízenou. Provozování prádelny bylo také živností, kterou si vydělával soukromý majitel nebo město. Dá se ale předpokládat, že dnešní zóna klidu na kavárenském dvorku sloužila tehdy jako mnoho jiných podobných zákoutí. Na dvorcích bývaly kůlny, dílničky, věšáky na prádlo, skládky nejrůznějšího materiálu apod. Zkrátka praktické využití. O posedávání a poklidném popíjení kávy si tehdejší nájemníci mohli nechat jen zdát. O mnohačetné rodiny nebylo lehké se postarat a dělníci raději navštěvovali zmiňované petrohradské hospůdky.
Dnešní využití části domu v podobě kavárny a venkovní prostor na dvorku určitě plní svůj účel. Cestu sem nacházejí nejen místní z blízkého okolí, ale i studenti z obou blízkých gymnázií a také ti, kteří pracují ve firmách v okolí. Dobovým způsobem toto místo na Petrohradě navazuje na dávnou historii.
