Klatovská 24 / čp. 121 Jižní předměstí
Nejnižší dům v uliční frontě Klatovské mezi Nerudovou a Plachého by se tak trochu ztrácel kvůli své malé výšce, nebýt cihlově červené barvy některých jeho architektonických článků. Původní dům z poloviny devatenáctého století prošel úplnou rekonstrukcí v roce 1913 dle architektonického návrhu arch. Skřivánka. Na jedné z historických fotografií z konce 19. století jej lze spatřit ještě jako pouze jednopatrový, což vyniká mezi oběma rohovými domy bloku – vlastním domem stavitele Františka Kotka (vedle mnoha dalších budov vystavěl Měšťanskou besedu) a domem stavitele Rudolfa Stecha s Alšovými sgrafity – oba z roku 1894.
Další dva velmi podobné domy z původního obestavění ulice padly za oběť výstavbě nového souseda, Obchodního a činžovního domu První české vzájemné pojišťovny v Praze v letech 1928–1929.
Plastické ozdoby fasády, vložené do barevných polí mají většinou drobnými detaily individualizovanou podobu. Hravě působí i naivistické zpodobnění rohů, resp. košíků hojnosti nad okny.
Dvorek mezi předním a zadním traktem domu prošel citlivou a nákladnou rekonstrukcí v roce 2007, která za použití žulové dlažby a rozšíření zelených ploch přinesla dnešní klidnou a přitom svěží podobu. Spolu se zadní zahrádkou je malou součástí velkého zeleného vnitrobloku, jaké se v této specifické části Jižního předměstí často objevují, a to jistě i díky prvnímu regulačnímu plánu ze sedmdesátých let 19. století. Ten striktně nepovoloval jejich zastavění, naopak vyžadoval ozelenění ve prospěch zdravého a příjemného prostředí pro všechny místní obyvatele. Jak prozíravé!
Další dva velmi podobné domy z původního obestavění ulice padly za oběť výstavbě nového souseda, Obchodního a činžovního domu První české vzájemné pojišťovny v Praze v letech 1928–1929.
Plastické ozdoby fasády, vložené do barevných polí mají většinou drobnými detaily individualizovanou podobu. Hravě působí i naivistické zpodobnění rohů, resp. košíků hojnosti nad okny.
Dvorek mezi předním a zadním traktem domu prošel citlivou a nákladnou rekonstrukcí v roce 2007, která za použití žulové dlažby a rozšíření zelených ploch přinesla dnešní klidnou a přitom svěží podobu. Spolu se zadní zahrádkou je malou součástí velkého zeleného vnitrobloku, jaké se v této specifické části Jižního předměstí často objevují, a to jistě i díky prvnímu regulačnímu plánu ze sedmdesátých let 19. století. Ten striktně nepovoloval jejich zastavění, naopak vyžadoval ozelenění ve prospěch zdravého a příjemného prostředí pro všechny místní obyvatele. Jak prozíravé!
