Dům U Bílé růže na náměstí Republiky 2 je bezprostředním sousedem plzeňské radnice po pravé straně
a stejně jako ona se rozkládá na dvou pozemcích původního gotického založení, z něhož se tu zachovaly klenuté sklepy. Vystavěn byl v poslední čtvrtině 16. století v renesančním slohu a před přestavbou do dnešního klasicistního vzhledu v roce 1871 byl jakýmsi stylovým blížencem domu Císařského. Dvoupatrový,
s trojicí sdružených oken pod rovnými římsami, opatřený velkým kamenným portálem z pravidelně otesaných kvádrů a zdobným klenákem.
Záhy po této přestavbě byl majitelem odkázán jezuitskému řádu ve prospěch zřízení koleje v Plzni. Po neúspěchu tohoto záměru byl prodán Destatiům, pravděpodobně příbuzným stavitele radnice. Za dalších padesát let přišel další majitel, polní trubač Jan Kryštof Oxenhofer, který tu vytvořil základ později proslulého hostince. Pojmenování U Bílé růže, prvně vzpomínané koncem 17. století, má svůj původ v pověsti o dívce, která se tu prý s touto květinou v ruce občas zjevovala. V této souvislosti může však být i zajímavý text latinského nápisu na domě, který při obnově po požáru v roce 1748 prosí Matku Boží o ochranu, nazývaje ji růží mystickou.
Největší zásluhu na zmíněné proslulosti hostince má Karel Pivec, jeden z prvních vlastenců, kolem kterého se shromažďovala česká vzdělanecká společnost už na přelomu 18. a 19. století, když se stal majitelem celého domu. (Za zmínku stojí fakt, že z matčiny strany byl předkem Emila Škody.) Významnou návštěvu vítal v roce 1799, kdy tu krátce pobyl generál Alexander Vasiljevič Suvorov, vracející se z vítězného italského tažení proti Napoleonově armádě, kdy v Čechách odpočívala jeho vojska po náročném přechodu Alp v očekávání carského rozkazu k tažení na Paříž. (Dostali ovšem příkaz k návratu do Ruska.) Jako bratr Slovan byl nadšeným majitelem uvítán krátkým proslovem v ruštině, za což se mu dostalo vřelého poděkování. (Na domě je umístěná pamětní deska.)
Častým návštěvníkem hostince býval i Josef Vojtěch Sedláček, český kněz premonstrátského řádu tepelského kláštera, buditel a vlastenec, středoškolský profesor matematiky v Plzni, autor českých učebnic matematiky a fyziky (včetně nového matematického názvosloví jako čtverec či rovnítko), který si pana Pivce vážil pro jeho postoje a napsal o něm „že napomáhal s obzvláštní horlivostí k zachování řeči vlastenské a sám se milostí svou k ní a k české literatuře vyznamenává“.
V roce 1806 další majitel domu Jan Hahnenkamm, zámožný měšťan a podnikatel v dostavníkové přepravě dům zvelebil, a to zejména v zadní části, přilehlé k radnici, kde se nacházel velký sál. Tady nalezlo svůj prostor i české divadlo - dne 11. května 1818 se tu odehrálo první české divadelní představení, a to „Osvobození Plzně od Táboritů roku 1434. Hostovala tu i herecká společnost s Josefem Kajetánem Tylem, muzicíroval zde Vojtěch Hřímalý s přáteli, denním hostem tu býval profesor Josef František Smetana.
Základem dnešní podoby domu je výrazná přestavba domu z roku 1871 podle plánu plzeňského stavitele Eduarda Jahla. Při té byl přikoupen a pod jednou fasádou připojen sousedící malý domek U koníčka. Průčelní dům doplňuje levé dvorní křídlo, sahající do hloubi pozemku. Dvůr za průjezdem je po jeho délce zúžený sevřený mezi ním křídlem radničním. Na konci se rozkládá v celé šíři pozemku, aby končil oplocenou zahradou. Na centrum města neobvykle hustá zeleň ukrývá soudobou kamennou plastiku akademického sochaře Karla Němce, nazývanou Rotace. V centru města jsou mezi jeho snad nejznámější pítko Leknín v sadech u Branky a reliéfy Energie a Vesmír po stranách vstupu do bývalého Domu Techniky v sadech Pětatřicátníků.
Záhy po této přestavbě byl majitelem odkázán jezuitskému řádu ve prospěch zřízení koleje v Plzni. Po neúspěchu tohoto záměru byl prodán Destatiům, pravděpodobně příbuzným stavitele radnice. Za dalších padesát let přišel další majitel, polní trubač Jan Kryštof Oxenhofer, který tu vytvořil základ později proslulého hostince. Pojmenování U Bílé růže, prvně vzpomínané koncem 17. století, má svůj původ v pověsti o dívce, která se tu prý s touto květinou v ruce občas zjevovala. V této souvislosti může však být i zajímavý text latinského nápisu na domě, který při obnově po požáru v roce 1748 prosí Matku Boží o ochranu, nazývaje ji růží mystickou.
Největší zásluhu na zmíněné proslulosti hostince má Karel Pivec, jeden z prvních vlastenců, kolem kterého se shromažďovala česká vzdělanecká společnost už na přelomu 18. a 19. století, když se stal majitelem celého domu. (Za zmínku stojí fakt, že z matčiny strany byl předkem Emila Škody.) Významnou návštěvu vítal v roce 1799, kdy tu krátce pobyl generál Alexander Vasiljevič Suvorov, vracející se z vítězného italského tažení proti Napoleonově armádě, kdy v Čechách odpočívala jeho vojska po náročném přechodu Alp v očekávání carského rozkazu k tažení na Paříž. (Dostali ovšem příkaz k návratu do Ruska.) Jako bratr Slovan byl nadšeným majitelem uvítán krátkým proslovem v ruštině, za což se mu dostalo vřelého poděkování. (Na domě je umístěná pamětní deska.)
Častým návštěvníkem hostince býval i Josef Vojtěch Sedláček, český kněz premonstrátského řádu tepelského kláštera, buditel a vlastenec, středoškolský profesor matematiky v Plzni, autor českých učebnic matematiky a fyziky (včetně nového matematického názvosloví jako čtverec či rovnítko), který si pana Pivce vážil pro jeho postoje a napsal o něm „že napomáhal s obzvláštní horlivostí k zachování řeči vlastenské a sám se milostí svou k ní a k české literatuře vyznamenává“.
V roce 1806 další majitel domu Jan Hahnenkamm, zámožný měšťan a podnikatel v dostavníkové přepravě dům zvelebil, a to zejména v zadní části, přilehlé k radnici, kde se nacházel velký sál. Tady nalezlo svůj prostor i české divadlo - dne 11. května 1818 se tu odehrálo první české divadelní představení, a to „Osvobození Plzně od Táboritů roku 1434. Hostovala tu i herecká společnost s Josefem Kajetánem Tylem, muzicíroval zde Vojtěch Hřímalý s přáteli, denním hostem tu býval profesor Josef František Smetana.
Základem dnešní podoby domu je výrazná přestavba domu z roku 1871 podle plánu plzeňského stavitele Eduarda Jahla. Při té byl přikoupen a pod jednou fasádou připojen sousedící malý domek U koníčka. Průčelní dům doplňuje levé dvorní křídlo, sahající do hloubi pozemku. Dvůr za průjezdem je po jeho délce zúžený sevřený mezi ním křídlem radničním. Na konci se rozkládá v celé šíři pozemku, aby končil oplocenou zahradou. Na centrum města neobvykle hustá zeleň ukrývá soudobou kamennou plastiku akademického sochaře Karla Němce, nazývanou Rotace. V centru města jsou mezi jeho snad nejznámější pítko Leknín v sadech u Branky a reliéfy Energie a Vesmír po stranách vstupu do bývalého Domu Techniky v sadech Pětatřicátníků.
