Plzeňské biskupství je domem u pěti hvězd a dvou zlatých břeven
Budova biskupství na náměstí Republiky bývá právem označována za nejkvalitnější barokní stavbu Plzně. Jde o dílo významného barokního architekta Jakuba Augustona mladšího. Stojí proti vstupu do katedrálního kostela sv. Bartoloměje. V siluetě západní strany náměstí patří sice k nejmenším, ale je nezaměnitelná svými dvěma zvlněnými štíty nad průčelím s typickou pásovou bosáží a pilastry vysokého řádu. Jejím výrazným znakem je edikulový portál – nejstarší příklad vrcholně barokní portálové architektury.
Stavba sice dostala svou podobu v roce 1710, její historie sahá ovšem hluboko do středověku. Šířka i hloubka parcely a dvojí sklepy s gotickými portálky a spojovací chodbou napovídají, že dnešní budova zaujímá místo dvou starších domů. V kronice města Plzně Martina Hrušky se uvádí, že v roce 1304 tady stával dům zakoupený farářem Reichlinem z řádu německých rytířů pro zřízení fary. Příslušníkům řádu pak udělil patronátní právo ke kostelu v Nové Plzni král Jan Lucemburský a v roce 1322 je rozšířil na oba plzeňské kostely – sv. Bartoloměje i Všech svatých. Podle dochované kupní smlouvy byl v roce 1344 získán i druhý dům pro ubytování řádových bratří a tehdy zřejmě došlo ke spojení obou nemovitostí. Patronát řádu trval až do roku 1546, kdy se poslední člen řádu stal arciděkanem a patronátní právo přešlo na město. Dům pak bez přestávky sloužil jako fara, byt i kancelář arciděkanství až do rohu 1993, kdy papež Jan Pavel II. zřídil plzeňskou diecézi. Dům se pak stal sídlem biskupství a dnes ho zdobí i nový diecézní znak – pět hvězd Jana Nepomuckého a zdvojené zlaté břevno v černém poli, symbol dvou částí nové plzeňské diecéze, dříve součástí diecézí pražské a českobudějovické.
Objekt se sestává z průčelního domu s průjezdem a dvou bočních dvorních křídel. Mezi křídla je vložen dvůr, který sám o sobě nemá žádnou zvláštní pozoruhodnost – pokud návštěvník nepozdvihne oči do výšky, což ho odmění mimořádným pohledem na bartolomějskou věž mezi dvěma dvorními štíty průčelní budovy. Všechny části domu procházely řadou stavebních úprav. Dvě z nich jsou pro architekturu domu ale podstatné. První nastala po velkém požáru v roce 1507 a druhá, která mu dala současný vzhled, v roce 1710. Jelikož Augustonovým původním povoláním bylo štukatérství, jsou bohatě zdobené stropy místností prvního patra pokládány za jeho vlastní díla. Malby v rámových zrcadlech provedl malíř Julius Lux z Plzně. Motivem centrální plochy je Kristus v Emauzích a v rozích sálu jsou to obrazy čtyř evangelistů – Jana, Matouše, Marka a Lukáše. V jedné z postranních pracoven je na stropě obraz Plzeňské madony, ve druhé obraz patrona města sv. Bartoloměje.
Po zřízení plzeňského biskupství v roce 1993 došlo v letech 1995–1997 na důkladnou rekonstrukci, ze které je i úprava domácí kaple patrona diecéze blahoslaveného Hroznaty s výtvarnými díly plzeňského malíře Vladimíra Havlice.
Stavba sice dostala svou podobu v roce 1710, její historie sahá ovšem hluboko do středověku. Šířka i hloubka parcely a dvojí sklepy s gotickými portálky a spojovací chodbou napovídají, že dnešní budova zaujímá místo dvou starších domů. V kronice města Plzně Martina Hrušky se uvádí, že v roce 1304 tady stával dům zakoupený farářem Reichlinem z řádu německých rytířů pro zřízení fary. Příslušníkům řádu pak udělil patronátní právo ke kostelu v Nové Plzni král Jan Lucemburský a v roce 1322 je rozšířil na oba plzeňské kostely – sv. Bartoloměje i Všech svatých. Podle dochované kupní smlouvy byl v roce 1344 získán i druhý dům pro ubytování řádových bratří a tehdy zřejmě došlo ke spojení obou nemovitostí. Patronát řádu trval až do roku 1546, kdy se poslední člen řádu stal arciděkanem a patronátní právo přešlo na město. Dům pak bez přestávky sloužil jako fara, byt i kancelář arciděkanství až do rohu 1993, kdy papež Jan Pavel II. zřídil plzeňskou diecézi. Dům se pak stal sídlem biskupství a dnes ho zdobí i nový diecézní znak – pět hvězd Jana Nepomuckého a zdvojené zlaté břevno v černém poli, symbol dvou částí nové plzeňské diecéze, dříve součástí diecézí pražské a českobudějovické.
Objekt se sestává z průčelního domu s průjezdem a dvou bočních dvorních křídel. Mezi křídla je vložen dvůr, který sám o sobě nemá žádnou zvláštní pozoruhodnost – pokud návštěvník nepozdvihne oči do výšky, což ho odmění mimořádným pohledem na bartolomějskou věž mezi dvěma dvorními štíty průčelní budovy. Všechny části domu procházely řadou stavebních úprav. Dvě z nich jsou pro architekturu domu ale podstatné. První nastala po velkém požáru v roce 1507 a druhá, která mu dala současný vzhled, v roce 1710. Jelikož Augustonovým původním povoláním bylo štukatérství, jsou bohatě zdobené stropy místností prvního patra pokládány za jeho vlastní díla. Malby v rámových zrcadlech provedl malíř Julius Lux z Plzně. Motivem centrální plochy je Kristus v Emauzích a v rozích sálu jsou to obrazy čtyř evangelistů – Jana, Matouše, Marka a Lukáše. V jedné z postranních pracoven je na stropě obraz Plzeňské madony, ve druhé obraz patrona města sv. Bartoloměje.
Po zřízení plzeňského biskupství v roce 1993 došlo v letech 1995–1997 na důkladnou rekonstrukci, ze které je i úprava domácí kaple patrona diecéze blahoslaveného Hroznaty s výtvarnými díly plzeňského malíře Vladimíra Havlice.
