Dominikánská Dominikánská 12 / Malá 11
Uliční frontu Dominikánské ulice mezi Veleslavínovou a Malou ulicí tvoří pouze dva velké rohové domy postavené na místě starších a podstatně menších domů na přelomu 19. a 20. století. Tehdy v těchto místech právě vrcholila sto roků trvající zkáza dominantního dominikánského kláštera. Ten byl nahrazen výškově výrazným justičním palácem a není tedy divu, když ostatní novostavby v okolí rostly do podobné výšky.
Architektonická tvář obou domů je poznamenána směsicí architektonických prvků typických pro danou dobu. O málo větší z dvojice domů, který stojí na rohu Malé, postavila jako novostavbu v roce 1907 firma Müller a Kapsa. Čtyřpodlažní dům s polozapuštěným suterénem má hlavní průčelí orientované do Dominikánské ulice, a to v šíři osmi okenních os, ovšem jeho převládající hmota směřuje do příčné uličky v šíři jedenácti okenních os. Obě fasády jsou v podstatě řešené symetricky v zajímavém rytmu, kdy se střídají mezi pilastry vysokého řádu pole se dvěma a s jedním oknem. Atika nad všemi poli pak rytmus opakuje, stupňovité štítky střídají rovné úseky. Jedinou výjimkou v symetrii je osamocený mohutný arkýř s bočními okny ve velmi mělkém, téměř neznatelném rizalitu hlavního průčelí při levém kraji. Jeho velmi zdobná, několikastupňová konzola je tvořená stupňovitě se rozšiřujícími pásy tvarovanými jako soustava říms včetně lunetové či konzolové s kazetami. Arkýř se tyčí přes dvě patra a je ukončen stříškou.
Samotný rizalit je v nároží okosený a na obou fasádách končí stupňovitým štítem. Překvapivě zdobná je i fasáda do Malé ulice. Její rozměry neposkytují mnoho prostoru pro rozhled, přesto nelze přehlédnout monumentální ztvárnění parteru, zejména v jeho ose. Má formu arkády s rustikální bosáží a se středním pilířem. Na něm je bohatý rámovaný reliéf, jaký se na fasádě neopakuje. Ve vrcholu oblouku je rozvinutý ozdobný vysoký klenák. Pod ním skoro šibalsky shlíží sovička s roztaženými křídly, možná ji baví, jak je „neviditelná“. Kromě bohaté plastické štukatury na dalších výrazných architektonických článcích jsou nepřehlédnutelné i menší plochy v režném zdivu. Co však už dnes neuvidí ani ten nejbystřejší pozorovatel, jsou sgrafita Mikoláše Alše – Svatý Václav, císař a král Karel IV. a husitský bojovník –, která původně dům zdobila a jež vzala časem za své. Neexistuje už ani kavárna, která se obracela do ulice velikými okny. Jen ve výloze prodejní galerie Unie výtvarných umělců se prezentují četné zajímavé artefakty.
Nenápadným domovním vstupem se lze po několika schodech nahoru a dolů dostat na dvůr. Ten je sevřený nejen dvorními křídly a schodišťovými věžemi všech okolních domů, ale i hlubokým schodišťovým rizalitem vlastního křídla do Malé ulice. Neukazuje právě reprezentační tvář, je naprosto neokázalý, ale jeho dnešní neučesaný stav má určité kouzlo omšelé všednosti.
Architektonická tvář obou domů je poznamenána směsicí architektonických prvků typických pro danou dobu. O málo větší z dvojice domů, který stojí na rohu Malé, postavila jako novostavbu v roce 1907 firma Müller a Kapsa. Čtyřpodlažní dům s polozapuštěným suterénem má hlavní průčelí orientované do Dominikánské ulice, a to v šíři osmi okenních os, ovšem jeho převládající hmota směřuje do příčné uličky v šíři jedenácti okenních os. Obě fasády jsou v podstatě řešené symetricky v zajímavém rytmu, kdy se střídají mezi pilastry vysokého řádu pole se dvěma a s jedním oknem. Atika nad všemi poli pak rytmus opakuje, stupňovité štítky střídají rovné úseky. Jedinou výjimkou v symetrii je osamocený mohutný arkýř s bočními okny ve velmi mělkém, téměř neznatelném rizalitu hlavního průčelí při levém kraji. Jeho velmi zdobná, několikastupňová konzola je tvořená stupňovitě se rozšiřujícími pásy tvarovanými jako soustava říms včetně lunetové či konzolové s kazetami. Arkýř se tyčí přes dvě patra a je ukončen stříškou.
Samotný rizalit je v nároží okosený a na obou fasádách končí stupňovitým štítem. Překvapivě zdobná je i fasáda do Malé ulice. Její rozměry neposkytují mnoho prostoru pro rozhled, přesto nelze přehlédnout monumentální ztvárnění parteru, zejména v jeho ose. Má formu arkády s rustikální bosáží a se středním pilířem. Na něm je bohatý rámovaný reliéf, jaký se na fasádě neopakuje. Ve vrcholu oblouku je rozvinutý ozdobný vysoký klenák. Pod ním skoro šibalsky shlíží sovička s roztaženými křídly, možná ji baví, jak je „neviditelná“. Kromě bohaté plastické štukatury na dalších výrazných architektonických článcích jsou nepřehlédnutelné i menší plochy v režném zdivu. Co však už dnes neuvidí ani ten nejbystřejší pozorovatel, jsou sgrafita Mikoláše Alše – Svatý Václav, císař a král Karel IV. a husitský bojovník –, která původně dům zdobila a jež vzala časem za své. Neexistuje už ani kavárna, která se obracela do ulice velikými okny. Jen ve výloze prodejní galerie Unie výtvarných umělců se prezentují četné zajímavé artefakty.
Nenápadným domovním vstupem se lze po několika schodech nahoru a dolů dostat na dvůr. Ten je sevřený nejen dvorními křídly a schodišťovými věžemi všech okolních domů, ale i hlubokým schodišťovým rizalitem vlastního křídla do Malé ulice. Neukazuje právě reprezentační tvář, je naprosto neokázalý, ale jeho dnešní neučesaný stav má určité kouzlo omšelé všednosti.
