Zadní trakt Církevního gymnázia skrývá dvůr, kterým od roku 1897 prošly stovky žáků školy. Školní dvůr si dodnes zachoval svůj charakter. Pamětníci a bývalí žáci určitě rádi navštíví místo, ze kterého mají dochované společné fotografie své třídy. Dvůr byl totiž častým místem fotografování žáků na konci školního roku.
Postavení obecné (základní) školy na Petrohradě si vyžádal dynamický rozvoj této části Plzně ke konci 19. století. Pro děti z početných dělnických rodin se nedostávalo vhodných učebních prostor. Nejbližší školní budova Nad Hamburkem byla přeplněná a petrohradské děti byla často roztroušeny v improvizovaných třídách v soukromých domech. Městská rada se proto rozhodla vybudovat novou obecnou chlapeckou a dívčí školu. Kvůli velkému počtu nových obyvatel Petrohradu zvolila pro její umístění právě Mikulášské náměstí. Bylo vypsáno výběrové řízení na novou školní budovu, ze kterého vyšla nejlépe známá plzeňská stavitelská firma Müller a Kapsa. Plány pro tuto nákladnou a složitou stavbu zhotovil vrchní městský architekt František Auer. V září 1897 tak do nové budovy poprvé vkročilo kolem 1 400 dětí. V té době bylo vyučování rozděleno na chlapeckou a dívčí část. Oficiální název školy zněl II. obecná chlapecká škola ve východním obvodě v Plzni a II. obecná dívčí škola ve východním obvodě v Plzni. Chlapci se učili v části směrem k Houškově ulici, dívky směrem k Jablonského ulici. I tak ale nová škola problémy s mnoha žáky nevyřešila. V některých třídách se učilo až 80 (!) dětí. Netrvalo dlouho a ke škole bylo v Jablonského i Houškově ulici dostavěno postranní křídlo. Stalo se tak roku 1908 a škola získala ráz, který má dodnes.
Budova však nesloužila vždycky školním účelům. Svou daň si vybraly obě světové války. Během let 1914-1915 se zde nacházel vojenský lazaret a posléze do konce války vojenská nemocnice. Děti se do školy vrátily až v dubnu 1919. Školní výuka byla přerušena krátce i na jaře roku 1945. Nálet spojeneckých bombardérů 17. dubna 1945 poškodil blízké okolí školy, která přišla o okna a dveře, škola však naštěstí nedostala přímý zásah. Z obav před dalšími nálety byla na všech školách v Plzni zastavena výuka až do konce války. Po osvobození Plzně byli v budově krátce internování němečtí vojáci a odtud následně posíláni do zajateckých táborů. Pak zde byli ubytováni američtí vojáci, po nich Francouzi, kteří se vraceli z koncentračních táborů a posléze i čeští vojáci ze západní fronty.
Po reorganizaci školství v roce 1948 byly sloučeny dosud oddělené chlapecké a dívčí třídy. Z obecných škol se staly školy národní. Mikulášské náměstí bylo přejmenováno na náměstí Odborářů a také škola dostala nový název - 14. národní škola v Plzni, náměstí Odborářů. Po dalších organizačních peripetiích českého školství se od roku 1961 škola opět rozdělila na dvě. 13. základní devítiletá škola se usídlila v Houškově ulici a na 14. základní devítiletou školu se chodilo vchodem z Jablonského ulice. Obě školy posléze splynuly pod jednotný název 13. ZDŠ náměstí Odborářů. Základní školství zaniklo v budově na počátku 80. let 20. století. Přechodně zde pak působila Městská pedagogicko-psychologická poradna a Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni, dnes Západočeská univerzita.
Postavení obecné (základní) školy na Petrohradě si vyžádal dynamický rozvoj této části Plzně ke konci 19. století. Pro děti z početných dělnických rodin se nedostávalo vhodných učebních prostor. Nejbližší školní budova Nad Hamburkem byla přeplněná a petrohradské děti byla často roztroušeny v improvizovaných třídách v soukromých domech. Městská rada se proto rozhodla vybudovat novou obecnou chlapeckou a dívčí školu. Kvůli velkému počtu nových obyvatel Petrohradu zvolila pro její umístění právě Mikulášské náměstí. Bylo vypsáno výběrové řízení na novou školní budovu, ze kterého vyšla nejlépe známá plzeňská stavitelská firma Müller a Kapsa. Plány pro tuto nákladnou a složitou stavbu zhotovil vrchní městský architekt František Auer. V září 1897 tak do nové budovy poprvé vkročilo kolem 1 400 dětí. V té době bylo vyučování rozděleno na chlapeckou a dívčí část. Oficiální název školy zněl II. obecná chlapecká škola ve východním obvodě v Plzni a II. obecná dívčí škola ve východním obvodě v Plzni. Chlapci se učili v části směrem k Houškově ulici, dívky směrem k Jablonského ulici. I tak ale nová škola problémy s mnoha žáky nevyřešila. V některých třídách se učilo až 80 (!) dětí. Netrvalo dlouho a ke škole bylo v Jablonského i Houškově ulici dostavěno postranní křídlo. Stalo se tak roku 1908 a škola získala ráz, který má dodnes.
Budova však nesloužila vždycky školním účelům. Svou daň si vybraly obě světové války. Během let 1914-1915 se zde nacházel vojenský lazaret a posléze do konce války vojenská nemocnice. Děti se do školy vrátily až v dubnu 1919. Školní výuka byla přerušena krátce i na jaře roku 1945. Nálet spojeneckých bombardérů 17. dubna 1945 poškodil blízké okolí školy, která přišla o okna a dveře, škola však naštěstí nedostala přímý zásah. Z obav před dalšími nálety byla na všech školách v Plzni zastavena výuka až do konce války. Po osvobození Plzně byli v budově krátce internování němečtí vojáci a odtud následně posíláni do zajateckých táborů. Pak zde byli ubytováni američtí vojáci, po nich Francouzi, kteří se vraceli z koncentračních táborů a posléze i čeští vojáci ze západní fronty.
Po reorganizaci školství v roce 1948 byly sloučeny dosud oddělené chlapecké a dívčí třídy. Z obecných škol se staly školy národní. Mikulášské náměstí bylo přejmenováno na náměstí Odborářů a také škola dostala nový název - 14. národní škola v Plzni, náměstí Odborářů. Po dalších organizačních peripetiích českého školství se od roku 1961 škola opět rozdělila na dvě. 13. základní devítiletá škola se usídlila v Houškově ulici a na 14. základní devítiletou školu se chodilo vchodem z Jablonského ulice. Obě školy posléze splynuly pod jednotný název 13. ZDŠ náměstí Odborářů. Základní školství zaniklo v budově na počátku 80. let 20. století. Přechodně zde pak působila Městská pedagogicko-psychologická poradna a Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni, dnes Západočeská univerzita.
