Stará synagoga
Ve dvoře jednoho z nejstarších domů zhruba uprostřed fronty mezi Jungmannovou a Klatovskou ulicí stojí jeden z mála domů, který již zachycuje povinný otisk císařského katastru z roku 1839. V jeho dvoře se nalézá soubor staveb Staré synagogy. Její polohu lze chápat jako svědectví neblahé historické zkušenosti Židů s většinovou společností. Postavení Židů v Českém království nebylo nikdy jednoduché. Od 10. století, od kdy se zde přítomnost Židů datuje, byli za mnohých omezení střídavě trpěni a střídavě vypovídáni z větších měst. Až rok 1848, plný snah o společenské změny v téměř celé Evropě, jejich postavení změnil. Přestože již dříve, v roce 1841, došlo k některým změnám v tzv. familiantském zákoně, kterým se všechna omezení židovského obyvatelstva řídila, k jeho úplnému zrušení došlo právě v roce 1848. Dalo by se říci, že Židé byli po tak neuvěřitelně dlouhé době zrovnoprávněni. Formálně však jim byla dána rovnoprávnost až prosincovou ústavou v roce 1867, ve které byla celkově deklarována rovnoprávnost náboženských a národnostních skupin. Židé získali volební právo (aktivní i pasivní), státní občanství, politickou a občanskou rovnost před zákonem, možnost se stěhovat, svobodu projevu a shromažďování, provozovat živnosti, učit, mohli pracovat na veřejných úřadech a byla jim dána další práva.
Z královského města Plzně byli Židé vypovězeni kolem přelomu 15. a 16. století a nyní se vraceli jako rovnoprávní. Přesto však svou modlitebnu umístili raději vskrytu za domem na nově vznikajícím sadovém okruhu. Do vnitrobloku ji pak zcela uzavřela až výstavba Americké třídy.
Povolení ke stavbě synagogy bylo náboženské obci čítající 41 rodin uděleno v prosinci 1854 a stejně tak byla umožněna i finanční sbírka. Již předtím obec zakoupila na nově se rodícím Říšském (dnes Jižním) Předměstí celou nemovitost s domem, dvorem a zahradou. O položení základního kamene ke stavbě 17. června roku 1857 se píše i v Hruškově Městské pamětní knize.
Pro stavbu byl zvolen jeden z nejvýznamnějších plzeňských stavitelů té doby Martin Stelzer, za jeho spolupracovníka byl vybrán Wenzel Weisner. Synagoga je postavena jako jednolodní, plochostropá, s mimořádně krásným dřevěným interiérem, střízlivě zdobným v novorománském slohu. Ženská galerie o dvou patrech na sloupech je přístupná bočními točitými schody a také po vnějším jednoramenném schodišti při severní stěně, které slouží zároveň jako únikový východ. Uspořádání synagogy odpovídá době – je již reformní, s řadami lavic uprostřed a s vyvýšeným místem pro čtení z Tóry před svatostánkem při východní stěně.
Dne 8. dubna 1859 byla nově postavená synagoga vysvěcena.
Židovská komunita se časem v Plzni natolik rozrostla, že bylo nutno přistoupit k další stavbě. Nepříliš stará synagoga kapacitou už nepostačovala, a proto vyrostla v roce 1875 v jejím těsném sousedství podle plánů stavitele Meltzera druhá synagoga, nazývaná Pomocná. Byla dokonce vybavena unikátním systémem vytápění, a proto byla hojně užívána v zimních měsících. Obě stavby byly spojeny v patře dřevěnou pavlačí se Starou synagogou, kudy se vcházelo na ženskou galerii, a mezilehlým kamenným schodištěm. Koncem 19. století byl ve dvoře vystavěn ještě dům šamese, správce synagogy. Spojovacím krčkem bylo možno z domu vstoupit přímo do hlavního sálu.
Po vybudování Velké synagogy se hlavní dění židovské obce přestěhovalo tam a zde se až do roku 1939 konaly jen komornější události. Pomocná synagoga byla ještě někdy na počátku 20. století využívaná jako židovská škola. V nastalé válečné době byly všechny budovy proměněny v různé užitkové prostory. Zatímco ve Staré synagoze se vnitřní vybavení zachovalo, byť ve zchátralém stavu, synagoga Pomocná o své vnitřní vybavení brzy přišla. Po řadě citelných šrámů v podobě nešetrných stavebních zásahů po druhé světové válce zůstala natolik neudržovaná, že se v roce 1997 zřítila její střecha, aby dokonala dílo zkázy. Stát zůstaly pouze vnější stěny. V roce 2002 byl prostor dokonale vyčištěn, vydlážděn, okna a dveře byly opatřeny mřížemi a místo se proměnilo v památník obětem holocaustu – zahradu vzpomínek na ty z Plzně a okolí, kteří se obětí holocaustu stali. Zem je zaplněna oblázky, z nichž jeden každý nese jméno. Jméno toho, jenž se nevrátil… a bylo jich mnoho, více než dva a půl tisíce.
Roku 1995 v létě byla Stará synagoga vyklizena a v následujících letech se v ní konaly výstavy a koncerty.
Díky společnému projektu Federace židovských obcí v ČR „Deset hvězd“ byl pak získán grant na záchranu židovských památek v České republice v poválečné době z Evropského fondu pro regionální rozvoj a podařilo se rekonstruovat, restaurovat a zachránit patnáct významných historických budov na deseti místech v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Nechyběla mezi nimi ani plzeňská Stará synagoga, jíž byla navrácena původní tvář i ztracený půvab.
Slavnostní znovuotevření se konalo 18. června 2014, kdy vrchní zemský rabín Karol Sidon vnesl Tóru do svaté schrány. Po rekonstrukci je Stará synagoga jedinou z projektu 10 hvězd, ve které je Tóra trvale přítomna a kde se konají bohoslužby.
V rámci projektu je v objektu umístěna na druhé galerii nová multimediální expozice týkající se židovských tradic a zvyků a na první galerii historie Židů v Plzni. Přízemí slouží i nadále krátkodobým výstavám, koncertům a kulturním pořadům. Spolu se synagogou byl obnoven i zmíněný šamesův dům. Proměny se dostalo i dvoru. Dnes je spíše tichým, úhledně uspořádaným nádvořím s kamenným dlážděním, historickou studnou, osvětleným chodníkem, květinami a kamennou plastikou Menora mladého sochaře Lukáše Řezníčka. Vše dohromady tvoří důstojný rámec jedinečnému kulturněhistorickému souboru vysoké památkové hodnoty.
Z královského města Plzně byli Židé vypovězeni kolem přelomu 15. a 16. století a nyní se vraceli jako rovnoprávní. Přesto však svou modlitebnu umístili raději vskrytu za domem na nově vznikajícím sadovém okruhu. Do vnitrobloku ji pak zcela uzavřela až výstavba Americké třídy.
Povolení ke stavbě synagogy bylo náboženské obci čítající 41 rodin uděleno v prosinci 1854 a stejně tak byla umožněna i finanční sbírka. Již předtím obec zakoupila na nově se rodícím Říšském (dnes Jižním) Předměstí celou nemovitost s domem, dvorem a zahradou. O položení základního kamene ke stavbě 17. června roku 1857 se píše i v Hruškově Městské pamětní knize.
Pro stavbu byl zvolen jeden z nejvýznamnějších plzeňských stavitelů té doby Martin Stelzer, za jeho spolupracovníka byl vybrán Wenzel Weisner. Synagoga je postavena jako jednolodní, plochostropá, s mimořádně krásným dřevěným interiérem, střízlivě zdobným v novorománském slohu. Ženská galerie o dvou patrech na sloupech je přístupná bočními točitými schody a také po vnějším jednoramenném schodišti při severní stěně, které slouží zároveň jako únikový východ. Uspořádání synagogy odpovídá době – je již reformní, s řadami lavic uprostřed a s vyvýšeným místem pro čtení z Tóry před svatostánkem při východní stěně.
Dne 8. dubna 1859 byla nově postavená synagoga vysvěcena.
Židovská komunita se časem v Plzni natolik rozrostla, že bylo nutno přistoupit k další stavbě. Nepříliš stará synagoga kapacitou už nepostačovala, a proto vyrostla v roce 1875 v jejím těsném sousedství podle plánů stavitele Meltzera druhá synagoga, nazývaná Pomocná. Byla dokonce vybavena unikátním systémem vytápění, a proto byla hojně užívána v zimních měsících. Obě stavby byly spojeny v patře dřevěnou pavlačí se Starou synagogou, kudy se vcházelo na ženskou galerii, a mezilehlým kamenným schodištěm. Koncem 19. století byl ve dvoře vystavěn ještě dům šamese, správce synagogy. Spojovacím krčkem bylo možno z domu vstoupit přímo do hlavního sálu.
Po vybudování Velké synagogy se hlavní dění židovské obce přestěhovalo tam a zde se až do roku 1939 konaly jen komornější události. Pomocná synagoga byla ještě někdy na počátku 20. století využívaná jako židovská škola. V nastalé válečné době byly všechny budovy proměněny v různé užitkové prostory. Zatímco ve Staré synagoze se vnitřní vybavení zachovalo, byť ve zchátralém stavu, synagoga Pomocná o své vnitřní vybavení brzy přišla. Po řadě citelných šrámů v podobě nešetrných stavebních zásahů po druhé světové válce zůstala natolik neudržovaná, že se v roce 1997 zřítila její střecha, aby dokonala dílo zkázy. Stát zůstaly pouze vnější stěny. V roce 2002 byl prostor dokonale vyčištěn, vydlážděn, okna a dveře byly opatřeny mřížemi a místo se proměnilo v památník obětem holocaustu – zahradu vzpomínek na ty z Plzně a okolí, kteří se obětí holocaustu stali. Zem je zaplněna oblázky, z nichž jeden každý nese jméno. Jméno toho, jenž se nevrátil… a bylo jich mnoho, více než dva a půl tisíce.
Roku 1995 v létě byla Stará synagoga vyklizena a v následujících letech se v ní konaly výstavy a koncerty.
Díky společnému projektu Federace židovských obcí v ČR „Deset hvězd“ byl pak získán grant na záchranu židovských památek v České republice v poválečné době z Evropského fondu pro regionální rozvoj a podařilo se rekonstruovat, restaurovat a zachránit patnáct významných historických budov na deseti místech v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Nechyběla mezi nimi ani plzeňská Stará synagoga, jíž byla navrácena původní tvář i ztracený půvab.
Slavnostní znovuotevření se konalo 18. června 2014, kdy vrchní zemský rabín Karol Sidon vnesl Tóru do svaté schrány. Po rekonstrukci je Stará synagoga jedinou z projektu 10 hvězd, ve které je Tóra trvale přítomna a kde se konají bohoslužby.
V rámci projektu je v objektu umístěna na druhé galerii nová multimediální expozice týkající se židovských tradic a zvyků a na první galerii historie Židů v Plzni. Přízemí slouží i nadále krátkodobým výstavám, koncertům a kulturním pořadům. Spolu se synagogou byl obnoven i zmíněný šamesův dům. Proměny se dostalo i dvoru. Dnes je spíše tichým, úhledně uspořádaným nádvořím s kamenným dlážděním, historickou studnou, osvětleným chodníkem, květinami a kamennou plastikou Menora mladého sochaře Lukáše Řezníčka. Vše dohromady tvoří důstojný rámec jedinečnému kulturněhistorickému souboru vysoké památkové hodnoty.
