Plachého 6
Dům v Plachého ulici číslo 6 je nejen pozoruhodnou stavbou z konce 19. století, k níž patří i rozlehlý dvůr, spíše zahrada; neméně složitá a zajímavá je i historie samotné budovy. Už fakt, že na rozdíl od ostatních domů v celém bloku, je jeho fasáda opatřena zdobením i na nádvorní straně, zdůrazňuje jistou solitérnost budovy. Fasádu zdobí nejen tzv. bosáž (plastické pásy) v přízemí, zdobná jsou i orámování oken. Tahle dnes zadní fasáda domu vlastně prozrazuje, že v době vzniku, mezi lety 1887 – 1888, kdy se v této části Plzně ještě nacházely původní zahrady a políčka na předměstí Plzně, bylo jaksi vidět i na zadní partii domu, vybudovaného v teprve se rodící významné plzeňské čtvrti. Luxusní dvoupatrový činžovní dům si zde nechala vystavět vážená měšťanka Agrippina Komárková (někdy psaná německy též jako Komareczková). Obytné místnosti byly natočeny do Plachého ulice. Směrem do vnitrobloku se naopak otáčela tři vybíhající křídla. Dvorek pak rozšiřovala rozlehlá zahrada. V pravé části domu byl zřízen průjezd z něhož bylo možné vstoupit na poměrně velké tříramenné schodiště. Odsud bylo možné vstupovat do jednotlivých bytů či na otevřené pavlače.
Páteří nově vznikajícího jižního předměstí Plzně se stala dnešní Klatovská třída, po níž v poslední dekádě devatenáctého století začaly jezdit i první tramvaje. Existují dobové fotografie, na nichž vidíme na roku ulic Plachého a Klatovské dokonce ještě stodolu, podobnou té, jaká se dochovala zadaptovaná na prodejnu hudebních nástrojů v plzeňské Divadelní ulici. Z druhé strany rozvoj nové čtvrti určené spíše movitějším obyvatelům města časem zastavily mohutné zdi obklopující tehdy nejvýznamnější z plzeňských továren, Škodovy závody. Shodou okolností za ohradní zdí dvorku Komárkových ležel nádherný rovněž rozsáhlý park přináležící k paláci rodiny Emila Škody, Mimochodem, Škodovic parčík byl ozdobený altány, fontánami či malým orientálním pavilonkem. To by však byla docela jiná kapitola, držme se historie našeho domu. Do historie plzeňské architektury vstoupil po roce 1907, kdy již patřil významné plzeňské židovské podnikatelské rodině Hirschových. Wilhelm a Martha Hirschovi měli možnost shlédnout ve Vídni několik bytů, navržených „otcem moderní architektury“, Adolfem Loosem. Zalíbily se jim natolik, že Loose pozvali do Plzně a nechali si od něj vytvořit luxusní bytový interiér v prvním patře. Jako legenda nám dnes může připadat svědectví Wilhelma Hirsche, že Loos načrtl celkové řešení prostoru během patnácti minut na pytlík od mouky! Ale později proslulý Adolf Loos takto doopravdy pracoval, jak dosvědčili i mnozí další. Měl zkrátka geniální představivost. Stopy Loosova působení však nalezneme i na schodišti domu. Ještě ve 20. letech 20. století zde Adolf Loos navrhl pro změnu studentský apartmán pro syna Hirschových, Richarda. Po roce 1910, kdy získali dům prakticky do výhradního vlastnictví, začali jej Hirschovi využívat jako rodinné a firemní sídlo. Ze zmínek o Loosových úpravách vynechat ani verandu, jejíž hmota je patrná právě a jen ze dvorku domu v Plachého ulici číslo 6. Loos ji plánoval zřejmě od počátku, vytvořena však mohla být až v závěru 20. let. Hirschovi v podstatě odstartovali v Plzni doslovnou Loosomanii, takže město se dnes chlubí jedním z největších počtů dochovaných Loosových realizací vůbec. Bohužel nemáme dostatečný prostor zabývat se složitými zákruty osudu zdejších Loosových interiérů, uveďme jen, že Hirschovým se podařilo šťastně uniknout před nacistickým holokaustem do emigrace. Po válce jim majetek nebyl navrácen a mnozí Plzeňané si někdejší rozlehlý byt Hirschových pamatují jako mateřskou školku či později sídlo školní družiny. Na přelomu 60. - 70. let došlo k odstranění obložení interiéru a po jeho přepříčkování a rozdělení na menší bytové jednotky z 90. let dnes v jednom z pokojů existuje jediný Loosem navržený strop. Poněkud bizardní osud měl mládenecký byt Richarda Hirsche. V 80. letech získal obývací pokoj z tohoto bytu pan Vladimír Lekeš od manželů, kteří se chtěli zbavit starého nevyhovujícího zařízení bytu. Po sametové revoluci nechal toto původní vybavení kompletně zrestaurovat a dnes je přístupné veřejnosti jako prostora Adolf Loos Apartment and Gallery v Praze na Josefově. Aby se věc ještě více zamotala, objevil v roce 2012 památkář plzeňského magistrátu ing. Karel Zoch zachovalou původní Loosem navrženou ložnici v někdejším bytě Richarda Hirsche. Ta byla zrestaurována a nachází se stále na svém místě.
Pro milovníky Loosova díla může být zajímavým zachovalé nádvorní křídlo, do něhož Adolf Loos navrhl verandu, přiléhající k luxusnímu bytu Wilhelma a Marthy Hirschových. Zrealizována mohla být až v letech 1929 – 1930. Historické fotografie prozrazují impozantní prostor, obložený vodorovně natočeným travertinem (zřejmě podobně, jak to vidíme v Loosově interiéru – bytu Voglových – na Klatovské 12). Okna jako by evokovala módní inspirace starobylými japonskými domy. Do zahrady se pak otáčela rozhlehlá prosklená stěna s pětidílnými skládacími dveřmi, opatřenými nadsvětlíkem. Tento prvek byl v době vzniku patrný i zvenčí, dnes zde můžeme vidět jen necitlivé pozdější stavební úpravy. Interiér verandy dále doplňovaly vestavěné skříňky černé a zelené barvy (zřejmě se tento interiér podobal letní jídelně z níž se vstupovalo na terasu slavné Loosovy Müllerovy vily v Praze) či lehký pletený sedací nábytek.
Kromě toho lze na dvorku domu obdivovat i přístavek s garáží, zrealizovaný podle návrhu Loosova žáka a spolupracovníka Heinricha Kulky. Stejně jako plot, oddělující dvorek od zbytku zahrady, byla garáž přistavěna ke střednímu nádvornímu křídlu domu po roce 1937.
Zajímavým detailem, který odráží i prvorepublikovou osvětu, pokud šlo o očekáváním moderní letecké války, je fakt, že pod dřevěným altánem, nacházejícím se tehdy při severní zídce zahrady, si Hirschovi nechali zřídit dokonce soukromý protiletecký kryt.
Páteří nově vznikajícího jižního předměstí Plzně se stala dnešní Klatovská třída, po níž v poslední dekádě devatenáctého století začaly jezdit i první tramvaje. Existují dobové fotografie, na nichž vidíme na roku ulic Plachého a Klatovské dokonce ještě stodolu, podobnou té, jaká se dochovala zadaptovaná na prodejnu hudebních nástrojů v plzeňské Divadelní ulici. Z druhé strany rozvoj nové čtvrti určené spíše movitějším obyvatelům města časem zastavily mohutné zdi obklopující tehdy nejvýznamnější z plzeňských továren, Škodovy závody. Shodou okolností za ohradní zdí dvorku Komárkových ležel nádherný rovněž rozsáhlý park přináležící k paláci rodiny Emila Škody, Mimochodem, Škodovic parčík byl ozdobený altány, fontánami či malým orientálním pavilonkem. To by však byla docela jiná kapitola, držme se historie našeho domu. Do historie plzeňské architektury vstoupil po roce 1907, kdy již patřil významné plzeňské židovské podnikatelské rodině Hirschových. Wilhelm a Martha Hirschovi měli možnost shlédnout ve Vídni několik bytů, navržených „otcem moderní architektury“, Adolfem Loosem. Zalíbily se jim natolik, že Loose pozvali do Plzně a nechali si od něj vytvořit luxusní bytový interiér v prvním patře. Jako legenda nám dnes může připadat svědectví Wilhelma Hirsche, že Loos načrtl celkové řešení prostoru během patnácti minut na pytlík od mouky! Ale později proslulý Adolf Loos takto doopravdy pracoval, jak dosvědčili i mnozí další. Měl zkrátka geniální představivost. Stopy Loosova působení však nalezneme i na schodišti domu. Ještě ve 20. letech 20. století zde Adolf Loos navrhl pro změnu studentský apartmán pro syna Hirschových, Richarda. Po roce 1910, kdy získali dům prakticky do výhradního vlastnictví, začali jej Hirschovi využívat jako rodinné a firemní sídlo. Ze zmínek o Loosových úpravách vynechat ani verandu, jejíž hmota je patrná právě a jen ze dvorku domu v Plachého ulici číslo 6. Loos ji plánoval zřejmě od počátku, vytvořena však mohla být až v závěru 20. let. Hirschovi v podstatě odstartovali v Plzni doslovnou Loosomanii, takže město se dnes chlubí jedním z největších počtů dochovaných Loosových realizací vůbec. Bohužel nemáme dostatečný prostor zabývat se složitými zákruty osudu zdejších Loosových interiérů, uveďme jen, že Hirschovým se podařilo šťastně uniknout před nacistickým holokaustem do emigrace. Po válce jim majetek nebyl navrácen a mnozí Plzeňané si někdejší rozlehlý byt Hirschových pamatují jako mateřskou školku či později sídlo školní družiny. Na přelomu 60. - 70. let došlo k odstranění obložení interiéru a po jeho přepříčkování a rozdělení na menší bytové jednotky z 90. let dnes v jednom z pokojů existuje jediný Loosem navržený strop. Poněkud bizardní osud měl mládenecký byt Richarda Hirsche. V 80. letech získal obývací pokoj z tohoto bytu pan Vladimír Lekeš od manželů, kteří se chtěli zbavit starého nevyhovujícího zařízení bytu. Po sametové revoluci nechal toto původní vybavení kompletně zrestaurovat a dnes je přístupné veřejnosti jako prostora Adolf Loos Apartment and Gallery v Praze na Josefově. Aby se věc ještě více zamotala, objevil v roce 2012 památkář plzeňského magistrátu ing. Karel Zoch zachovalou původní Loosem navrženou ložnici v někdejším bytě Richarda Hirsche. Ta byla zrestaurována a nachází se stále na svém místě.
Pro milovníky Loosova díla může být zajímavým zachovalé nádvorní křídlo, do něhož Adolf Loos navrhl verandu, přiléhající k luxusnímu bytu Wilhelma a Marthy Hirschových. Zrealizována mohla být až v letech 1929 – 1930. Historické fotografie prozrazují impozantní prostor, obložený vodorovně natočeným travertinem (zřejmě podobně, jak to vidíme v Loosově interiéru – bytu Voglových – na Klatovské 12). Okna jako by evokovala módní inspirace starobylými japonskými domy. Do zahrady se pak otáčela rozhlehlá prosklená stěna s pětidílnými skládacími dveřmi, opatřenými nadsvětlíkem. Tento prvek byl v době vzniku patrný i zvenčí, dnes zde můžeme vidět jen necitlivé pozdější stavební úpravy. Interiér verandy dále doplňovaly vestavěné skříňky černé a zelené barvy (zřejmě se tento interiér podobal letní jídelně z níž se vstupovalo na terasu slavné Loosovy Müllerovy vily v Praze) či lehký pletený sedací nábytek.
Kromě toho lze na dvorku domu obdivovat i přístavek s garáží, zrealizovaný podle návrhu Loosova žáka a spolupracovníka Heinricha Kulky. Stejně jako plot, oddělující dvorek od zbytku zahrady, byla garáž přistavěna ke střednímu nádvornímu křídlu domu po roce 1937.
Zajímavým detailem, který odráží i prvorepublikovou osvětu, pokud šlo o očekáváním moderní letecké války, je fakt, že pod dřevěným altánem, nacházejícím se tehdy při severní zídce zahrady, si Hirschovi nechali zřídit dokonce soukromý protiletecký kryt.
