Nám. Republiky 20, Dům skrytých tajemství
Uprostřed jižní fronty náměstí Republiky stojí měšťanský dům o pouhých dvou okenních osách, který není na první pohled příliš nápadný. Jeho hlavní a překvapující kvality se skrývají uvnitř úzké parcely nepravidelného tvaru, který je dán značně složitým stavebním vývojem. Základ domu je nesporně středověkého původu a s velkou pravděpodobností stál již před velkým požárem města v roce 1507. Původně byl ovšem pouze jednotraktovým objektem, za nímž se prostíral nevelký dvorek se zadním stavením. Po požáru přišly další stavební etapy stále v gotickém stylu a ty oba domy propojily zastavěním původního dvorku. Do zadního traktu vložily unikátní komoru se dvěma poli pozdně gotické sklípkové klenby, v Plzni naprosto ojedinělé. Ze stejné doby je i otevřené schodiště přiléhající k dvorní stěně komory. Jinými doklady výstavnosti tohoto městského obydlí jsou i další klenby a četné kamenické prvky, zejména portály.
Přestože byl dům v průběhu dalších staletí ještě několikrát přestavován, zůstal jedním ze dvou v Plzni, kde jsou dochovány nejen gotické sklepy s tesanými portály, ale i někdejší gotický obytný prostor. Ten přetrval jak renesanční dobu, tak i pozdní baroko, kdy dostal nové klenby v patrech a v podstatě také poslední velkou úpravu na konci 19. století, kdy se zvýšením štítu získal i novou fasádu. Jejím výrazným prvkem jsou vystouplé trojúhelníkové tympanony nad okny druhého patra, od prvního odděleného profilovanou kordonovou římsou doprovázenou v celé šíři průčelí jednodušší římsou podokenní.
Parter domu ovládají dva historické portály. Vlevo mladší krámský je klasicistní jednoduchý, s vystupujícím vrcholovým klenákem nad segmentovým záklenkem. Domovní vstup má portál s profilovaným „gotizujícím“ ostěním barokního původu. Je sklenutý půloválně a jeho cvikly jsou zdobeny diamantováním. Původně vedl do valeně klenutého mázhausu a dále do dvora. Pozdější přestavby mu však dodaly současnou na pohled složitou, rozhodně však romanticky starobylou spleť chodeb, schodišť a pavlačí.
Do malebného dvora se lze dostat pouze schodištěm přes první patro po zděné pavlači spočívající na masivní slepé arkádě o čtyřech polích podél pravého dvorního křídla. Ta musela stát již v jedné z nejstarších stavebních etap domu, neboť jsou do ní vetknuté pavlače zadního domu. Sestup do dvora zajišťují schody podél dvorní stěny průčelního domu. Obdobně vyhlíží i zadní jednopatrový dům, který dvůr uzavírá. Jeho pavlač je z přízemí vynášena dvouobloukovou arkádou, která spočívá na gotickém pilíři s konzolou.
Většině obyvatelstva zůstal sice krásný prostor v samém srdci města utajen, ale protože šlo o dům obytný, přicházeli sem mnozí návštěvníci. Kdysi tu vznikl i trochu nesmělý sen skupiny divadelníků toužících po vytvoření domácího, zcela komorního divadélka pro letní hraní romantických děl světového repertoáru. Bohužel se tak nestalo.
Do posledního patra takového měšťanského domu patříval obvykle ateliér některého malíře nebo sochaře. Tradice byla zachována i zde. Míval tu dlouho ateliér plzeňský fotograf Vladislav Vítek.
Přestože byl dům v průběhu dalších staletí ještě několikrát přestavován, zůstal jedním ze dvou v Plzni, kde jsou dochovány nejen gotické sklepy s tesanými portály, ale i někdejší gotický obytný prostor. Ten přetrval jak renesanční dobu, tak i pozdní baroko, kdy dostal nové klenby v patrech a v podstatě také poslední velkou úpravu na konci 19. století, kdy se zvýšením štítu získal i novou fasádu. Jejím výrazným prvkem jsou vystouplé trojúhelníkové tympanony nad okny druhého patra, od prvního odděleného profilovanou kordonovou římsou doprovázenou v celé šíři průčelí jednodušší římsou podokenní.
Parter domu ovládají dva historické portály. Vlevo mladší krámský je klasicistní jednoduchý, s vystupujícím vrcholovým klenákem nad segmentovým záklenkem. Domovní vstup má portál s profilovaným „gotizujícím“ ostěním barokního původu. Je sklenutý půloválně a jeho cvikly jsou zdobeny diamantováním. Původně vedl do valeně klenutého mázhausu a dále do dvora. Pozdější přestavby mu však dodaly současnou na pohled složitou, rozhodně však romanticky starobylou spleť chodeb, schodišť a pavlačí.
Do malebného dvora se lze dostat pouze schodištěm přes první patro po zděné pavlači spočívající na masivní slepé arkádě o čtyřech polích podél pravého dvorního křídla. Ta musela stát již v jedné z nejstarších stavebních etap domu, neboť jsou do ní vetknuté pavlače zadního domu. Sestup do dvora zajišťují schody podél dvorní stěny průčelního domu. Obdobně vyhlíží i zadní jednopatrový dům, který dvůr uzavírá. Jeho pavlač je z přízemí vynášena dvouobloukovou arkádou, která spočívá na gotickém pilíři s konzolou.
Většině obyvatelstva zůstal sice krásný prostor v samém srdci města utajen, ale protože šlo o dům obytný, přicházeli sem mnozí návštěvníci. Kdysi tu vznikl i trochu nesmělý sen skupiny divadelníků toužících po vytvoření domácího, zcela komorního divadélka pro letní hraní romantických děl světového repertoáru. Bohužel se tak nestalo.
Do posledního patra takového měšťanského domu patříval obvykle ateliér některého malíře nebo sochaře. Tradice byla zachována i zde. Míval tu dlouho ateliér plzeňský fotograf Vladislav Vítek.
