Náměstí Republiky 24/čp.138
Dům v jižní frontě náměstí je pravděpodobně tím, který už pěkných pár roků, kdy byl prázdný a v obnovujícím se městě dlouho vypadal jako zapomenutý, budí v Plzeňanech největší zvědavost. Mnozí ho mají ve vzpomínkách spojený s oblíbenou „buřtíkárnou“, připomínají si oblíbený svačinový koutek v bývalé prodejně uzenin, jiní vzpomínají na lištičku z dřevěného obchodního portálu. Toto „mluvící znamení“ tam dali vsadit majitelé domu, bratři jménem Liška v rámci novorenesanční úpravy domu v osmdesátých letech 19. století. Pod dřevěným obložením v rozsahu celého přízemí se až do devadesátých let minulého století nedávna skrýval kamenný barokní portál. Na jeho mohutném klenáku shlíží na kolemjdoucí zamračená tvář typu „zelený muž“, častý symbol znovuzrození, či obrození, nebo nového počátku, který může patřit k výrazné přestavbě staršího domu, kterou nechal v první polovině 17. století provést Jan Kryštof Gebhart, provozující zde lékárnu „U černého orla“. Tehdy také vznikl obraz sv. Trojice na štítu, v současnosti zrestaurovaný akad. malířem Jaroslavem Šindelářem.
Několik stavebních fází lze sledovat v tomto domě na první pohled – v klenutém mázhauzu gotická arkáda, v patře jedinečná srubová stěna, pozůstatek roubené komory, která se klade do 16. století. Během současné stavební činnosti došlo i k dalším cenným archeologickým nálezům.
Z minulosti domu známe další vlastníky. Na počátku XVIII. století se přistěhovalo do Plzně několik kupeckých rodin z Tirol. Většina z nich se s Plzní sžila a s jejím obyvatelstvem splynula hospodářsky i kulturně. Z nich pak v XIX. století se mnozí opravdově snažili vytvořit z Plzně město moderní a pokrokové.
Jedním z nich byl kupec Bartoloměj Kleissl s manželkou Marií. Roku 1743 se jim již v Plzni narodil syn Josef, který se stal také kupcem a oženil se později Emerenzií Albrechtovou, také z kupeckého prostředí. On byl tím, kdo v pozdním věku koupil dům na náměstí za 4000zlatých od posledního lékárníka, Antonína Stephaniho, kmotra svého syna, a zřídil zde obchod se střižním a galanterním zbožím, otevřený 30. dubna 1779 „Zum Tiroler“. V rodinných zápiscích je dokonce uvedena historka o vznešené zákaznici, kterou byla samotná císařovna MarieTerezie, která tu nakoupila černé hedvábné šátky pro služebnictvo.
Josef měl tři děti Terezu, Kateřinu a jediného syna Jana, narozeného v roce 1795, který se stal dalším majitelem domu a obchodu. Tento Jan Kleissl bohatl obchodem a ze zisku kupoval pozemky. Jako vážený měšťan se stal městským radou. Významné postavení rodiny ve městě lze odvodit i ze zprávy o pohřbu jeho vdovy Terezie v roce 1860, kterého se účastnila řada nejpřednějších osobností města.
S Kateřinou se pojí podivný osud, který je zmiňován i mezi plzeňskými pověstmi a historkami. Ve velmi mladém věku se těžce rozstonala a byla shledána mrtvou. Zdrcení rodiče ji upravili do rakve, uložili do studené místnosti v horním patře. Pak se rodina i s chasou shromáždila u stolu a za nebohou dívku se modlili. Po chvíli se otevřely dveře a zkřehlá Kateřina se objevila živá. Většina přítomných se zděšeně rozprchla, jen šťastní rodiče ji poskytli péči a teplo. Uzdravila se, ale zážitek ji poznamenal natolik, že se rozhodla vstoupit do kláštera. Dosavadního nápadníka odmítla a přes odpor rodičů odešla do Prahy k Uršulinkám.
Jan mladší se ujal domu i obchodu v roce 1850. I on se domohl vlivu, poněvadž ve druhé polovině století se začaly v Plzni tvořit nové kulturní organizace, a Kleissl v nich ve všech působil na prvních místech. O lásce, které požíval ve městě, svědčí i zastaveníčka, která mu pořádaly plzeňské národní spolky v čele s Hlaholem, vždy v předvečer jeho jmenin 15. května. A Kleissl se za tuto lásku odměnil svou štědrostí, se kterou hmotně podporoval všechno spolkové podnikání v Plzni. Po tomto Kleisslovi je pojmenována kolonie domků Na Jánské, i s rodinnou vilou, kterou postavil na jednom z rodinných pozemků. Dům na náměstí pak prodal zmíněným bratřím Liškovým.
Nyní je z domu vybudován penzion „Náměstí 24“. Stěny září opravenými a obnovenými omítkami, interiéry jsou vybaveny příslušným nábytkem. Dvůr je vydlážděna a stěží si lze představit, že před nějakými sty lety tentýž dvůr musel vyhlížet jako na venkovském statku. Rodinné zápisky zmiňují i některé údaje o uspořádání domu. Byla tu stáj pro dva koně a chlév pro 6 až 7 krav, kurník a chlívek pro vepříka. Krom toho se nacházel na pavlači i holubník. Hnojiště pak bylo samozřejmostí. V příčném stavení vzadu ve dvoře ve dvou místnostech bydlel kočí s osmi dětmi a v předsíňce tohoto bytu se nacházela pec paní domu.
Z prázdného puštěného objektu se vyloupl půvabný dům, který se směle může postavit po boku ostatních památek historického vývoje města, shromážděných kolem náměstí. Líbil by se v této podobě i dávným obyvatelům.
Několik stavebních fází lze sledovat v tomto domě na první pohled – v klenutém mázhauzu gotická arkáda, v patře jedinečná srubová stěna, pozůstatek roubené komory, která se klade do 16. století. Během současné stavební činnosti došlo i k dalším cenným archeologickým nálezům.
Z minulosti domu známe další vlastníky. Na počátku XVIII. století se přistěhovalo do Plzně několik kupeckých rodin z Tirol. Většina z nich se s Plzní sžila a s jejím obyvatelstvem splynula hospodářsky i kulturně. Z nich pak v XIX. století se mnozí opravdově snažili vytvořit z Plzně město moderní a pokrokové.
Jedním z nich byl kupec Bartoloměj Kleissl s manželkou Marií. Roku 1743 se jim již v Plzni narodil syn Josef, který se stal také kupcem a oženil se později Emerenzií Albrechtovou, také z kupeckého prostředí. On byl tím, kdo v pozdním věku koupil dům na náměstí za 4000zlatých od posledního lékárníka, Antonína Stephaniho, kmotra svého syna, a zřídil zde obchod se střižním a galanterním zbožím, otevřený 30. dubna 1779 „Zum Tiroler“. V rodinných zápiscích je dokonce uvedena historka o vznešené zákaznici, kterou byla samotná císařovna MarieTerezie, která tu nakoupila černé hedvábné šátky pro služebnictvo.
Josef měl tři děti Terezu, Kateřinu a jediného syna Jana, narozeného v roce 1795, který se stal dalším majitelem domu a obchodu. Tento Jan Kleissl bohatl obchodem a ze zisku kupoval pozemky. Jako vážený měšťan se stal městským radou. Významné postavení rodiny ve městě lze odvodit i ze zprávy o pohřbu jeho vdovy Terezie v roce 1860, kterého se účastnila řada nejpřednějších osobností města.
S Kateřinou se pojí podivný osud, který je zmiňován i mezi plzeňskými pověstmi a historkami. Ve velmi mladém věku se těžce rozstonala a byla shledána mrtvou. Zdrcení rodiče ji upravili do rakve, uložili do studené místnosti v horním patře. Pak se rodina i s chasou shromáždila u stolu a za nebohou dívku se modlili. Po chvíli se otevřely dveře a zkřehlá Kateřina se objevila živá. Většina přítomných se zděšeně rozprchla, jen šťastní rodiče ji poskytli péči a teplo. Uzdravila se, ale zážitek ji poznamenal natolik, že se rozhodla vstoupit do kláštera. Dosavadního nápadníka odmítla a přes odpor rodičů odešla do Prahy k Uršulinkám.
Jan mladší se ujal domu i obchodu v roce 1850. I on se domohl vlivu, poněvadž ve druhé polovině století se začaly v Plzni tvořit nové kulturní organizace, a Kleissl v nich ve všech působil na prvních místech. O lásce, které požíval ve městě, svědčí i zastaveníčka, která mu pořádaly plzeňské národní spolky v čele s Hlaholem, vždy v předvečer jeho jmenin 15. května. A Kleissl se za tuto lásku odměnil svou štědrostí, se kterou hmotně podporoval všechno spolkové podnikání v Plzni. Po tomto Kleisslovi je pojmenována kolonie domků Na Jánské, i s rodinnou vilou, kterou postavil na jednom z rodinných pozemků. Dům na náměstí pak prodal zmíněným bratřím Liškovým.
Nyní je z domu vybudován penzion „Náměstí 24“. Stěny září opravenými a obnovenými omítkami, interiéry jsou vybaveny příslušným nábytkem. Dvůr je vydlážděna a stěží si lze představit, že před nějakými sty lety tentýž dvůr musel vyhlížet jako na venkovském statku. Rodinné zápisky zmiňují i některé údaje o uspořádání domu. Byla tu stáj pro dva koně a chlév pro 6 až 7 krav, kurník a chlívek pro vepříka. Krom toho se nacházel na pavlači i holubník. Hnojiště pak bylo samozřejmostí. V příčném stavení vzadu ve dvoře ve dvou místnostech bydlel kočí s osmi dětmi a v předsíňce tohoto bytu se nacházela pec paní domu.
Z prázdného puštěného objektu se vyloupl půvabný dům, který se směle může postavit po boku ostatních památek historického vývoje města, shromážděných kolem náměstí. Líbil by se v této podobě i dávným obyvatelům.
