Bezručova 29 – dům U Kotvy
Poblíž místa, kde se kdysi stáčela městská hradba z jihu na západ a kde se v ní nalézala jedna z obranných bašt, se bydlelo v menších domech již v hluboké minulosti. Velký požár v roce 1507 šířící se od Litické brány neminul ani předchůdce tohoto domu. Na spáleništi byl vystavěn opět menší přízemní domek, který vydržel až do začátku 19. století. V jeho dvacátých letech byl přestavěn na dvoupatrový. Ve druhé čtvrtině získala tuto nemovitost Anna Gerlachová, která nechala přestavět dům do jeho dnešní podoby. Po předchozích objektech zbylo jen svědectví po minulých dobách v podobě portálů a sklepních prostorů.
Době, ve které probíhalo rušení a demolice hradebních objektů, lze pravděpodobně přičíst velmi nepravidelný tvar pozemku. Bourání hradeb nebylo totální, neboť hospodárný duch plzeňského měšťanstva velel upotřebit všechny využitelné stavební konstrukce bez velkého přemísťování materiálu. Dům U Kotvy ve své dvorní části tak skrývá jako celá řada jeho sousedů zbytky hradeb.
Do ulice se dům obrací jednoduchým průčelím se čtyřmi okenními osami. Okna jsou vždy stažena do dvojic, v prvním patře i pod společnou nadokenní římsou. Na středním širokém poli se usadilo velké plastické domovní znamení – kotva. Proč si majitelka domu vybrala tento symbol, není známo. Snad proto, že kotva vyjadřuje bezpečí, stabilitu, ale i vyznání věrnosti ve víře, u Anny Gerlachové nejspíše té římskokatolické. Kotva je rovněž symbolem úspěchu v obchodních záležitostech.
Parter oddělený od vyšších pater výrazně profilovanou římsou ovládají dva totožné portály, krámský vlevo, druhý vpravo je domovním vstupem. Mají plochá ostění, hranolové hlavice a silně přečnívající vrstvený klenák ve vrcholu oválného záklenku.
Za pravým portálem se nalézá klenutý průjezd o sedmi polích pruské klenby do pásů, který ústí do dvora a je i přístupem k zadnímu domu. Ten je samostatný, jednopatrový, vůči průčelnímu domu, respektive k jeho krátkému dvornímu křídlu situovaný nakoso. Má zděnou pavlač na kamenných krakorcích, přístupnou po mírně zakřiveném rameni vnějšího schodiště.
Po rekonstrukci v letech 2001–2002 se dům naplnil drobnými obchody a provozovnami a příjemně dlážděný dvůr získal na půvabu. Ten je takový, že si tu lze snadno dosadit osoby jedné z plzeňských pověstí, která se domu připisuje. Hezkou mladou švadlenku, odmítnutého postaršího nápadníka, starou klevetnici a ochočenou straku. Té se prý dívka ujala a straka, jak už to bývá, kradla v nedalekém bohatém domě U Zlatého slunce klenoty a u dívky je schovávala, aniž to dívka tušila. Zhrzený nápadník uplatil bábu klevetnici, aby ho pomstila a dívku udala. Té nikdo nevěřil, a tak putovala do vězení. Nebýt všímavé služky z bohatého domu, byla by si tam pobyla. Nakonec pravda vyšla najevo, ti dva zlolajníci měli z ostudy kabát a hodná švadlenka byla odměněna. Zamiloval se do ní mladík ze strakou okrádané domácnosti a nakonec z toho byla svatba.
Době, ve které probíhalo rušení a demolice hradebních objektů, lze pravděpodobně přičíst velmi nepravidelný tvar pozemku. Bourání hradeb nebylo totální, neboť hospodárný duch plzeňského měšťanstva velel upotřebit všechny využitelné stavební konstrukce bez velkého přemísťování materiálu. Dům U Kotvy ve své dvorní části tak skrývá jako celá řada jeho sousedů zbytky hradeb.
Do ulice se dům obrací jednoduchým průčelím se čtyřmi okenními osami. Okna jsou vždy stažena do dvojic, v prvním patře i pod společnou nadokenní římsou. Na středním širokém poli se usadilo velké plastické domovní znamení – kotva. Proč si majitelka domu vybrala tento symbol, není známo. Snad proto, že kotva vyjadřuje bezpečí, stabilitu, ale i vyznání věrnosti ve víře, u Anny Gerlachové nejspíše té římskokatolické. Kotva je rovněž symbolem úspěchu v obchodních záležitostech.
Parter oddělený od vyšších pater výrazně profilovanou římsou ovládají dva totožné portály, krámský vlevo, druhý vpravo je domovním vstupem. Mají plochá ostění, hranolové hlavice a silně přečnívající vrstvený klenák ve vrcholu oválného záklenku.
Za pravým portálem se nalézá klenutý průjezd o sedmi polích pruské klenby do pásů, který ústí do dvora a je i přístupem k zadnímu domu. Ten je samostatný, jednopatrový, vůči průčelnímu domu, respektive k jeho krátkému dvornímu křídlu situovaný nakoso. Má zděnou pavlač na kamenných krakorcích, přístupnou po mírně zakřiveném rameni vnějšího schodiště.
Po rekonstrukci v letech 2001–2002 se dům naplnil drobnými obchody a provozovnami a příjemně dlážděný dvůr získal na půvabu. Ten je takový, že si tu lze snadno dosadit osoby jedné z plzeňských pověstí, která se domu připisuje. Hezkou mladou švadlenku, odmítnutého postaršího nápadníka, starou klevetnici a ochočenou straku. Té se prý dívka ujala a straka, jak už to bývá, kradla v nedalekém bohatém domě U Zlatého slunce klenoty a u dívky je schovávala, aniž to dívka tušila. Zhrzený nápadník uplatil bábu klevetnici, aby ho pomstila a dívku udala. Té nikdo nevěřil, a tak putovala do vězení. Nebýt všímavé služky z bohatého domu, byla by si tam pobyla. Nakonec pravda vyšla najevo, ti dva zlolajníci měli z ostudy kabát a hodná švadlenka byla odměněna. Zamiloval se do ní mladík ze strakou okrádané domácnosti a nakonec z toho byla svatba.
