Hálkova 18
Plzeňské Říšské předměstí se začalo osidlovat v souvislosti s rozkvětem průmyslovým a dopravním. Kolem budoucích domů v nynější Hálkově ulici už v 60. letech 19. století vedla železnice směrem na Cheb (dráha císaře Františka Josefa privátní železniční společnosti), Česká západní dráha vlastnila trať Praha – Plzeň – Furth im Wald. Přestavba hlavního nádraží, obě železniční tratě a vzrůst Škodových závodů si proto v 90. letech 19. století vynutily rozhodnutí o vybudování nové železniční zastávky Plzeň – Říšské předměstí (byla otevřena 1. října 1904), na něž se samozřejmě nabalila rozhodnutí další.
Jedním z nich byla zástavba území „Za červenýma stodolma“, která se táhla od železnice až po nynější Tylovu ulici. Podle mapy z roku 1879 se zde začaly stavět bloky činžovních domů a původní šikmá cesta od budoucího nádraží na Ferdinandovu třídu (Klatovskou) do oblasti nynějšího náměstí TGM byla zastavěna.
P. Domanický ve své knize Plzeň v době secese uvádí: Dispozice domů stavěných v prvním desetiletí 20. století v Plzni jsou proti obdobným pražským stavbám řešeny zcela odlišně. Autorem plzeňského typu dispozičních řešení je architekt Rudolf Stech. „Plzeňské dělení neužívá světlíků ani křídel a osvětluje veškeré místnosti ze dvora nebo z ulice. Vykazuje pravidelně 2 byty v patře, dle velikosti parcely o 2, 3 nebo 4 pokojích, které, jak z připojeného půdorysu patrno, takto jsou uspořádány: Ze světlého prostranného předpokoje položeného po hloubce zadního traktu bezprostředně vedle schodiště přístupy jsou: zasklená veranda, špíže, záchod, lázeň, kuchyň a při menších bytech jeden pokoj, při větších dva pokoje. Kuchyň a pokoje tvoří souvislý, nepřerušený celek. Řešení toto poskytuje pohodlné a zdravé byty a umožňuje dokonalé zcelení dvorů a zahrad uvnitř bloků. Tato zcelená prostranství uvnitř dosti velkých bloků vysvětlují zvyklost zřizovati zasklené verandy, které tvoří příjemný doplněk bytu, který od jara až do pozdního podzimu je užíván.
Činžovní dům č. p. 1177 leží při širokém otevřeném prostranství, které tvořeno je dvěma ulicemi, po obou stranách souběžných tratí Plzeň-Brod a Plzeň-Cheb vedoucích. Tato situace byla důvodem pro členitost a rozmanitost průčelí, zejména pak pro zřízení obou otevřených dřevěných arkýřů, z nichž je velmi pěkný a dosti daleký rozhled.“ Výtvarný důraz byl kladen především na vstupní prostory, schodiště a hlavní průčelí, dvorky ve vnitrobloku bývaly osazeny fontánkami, altánky a besídkami.
Při návrhu hlavního průčelí činžovního domu U Dvou štítů v Hálkově ulici č. 18, č. p. 1177, který koupil (asi v roce 1904) právník, politik, starosta JUDr. Matouš Mandl (1865 – 1948), uplatnil architekt J. Šula modernizovanou renesanci s prvky secese. Stavba čtyřpodlažního řadového domu byla provedena v roce 1904. V architektonickém řešení hlavního průčelí projektant propojil novorenesanční prvky (sgrafitová rustika, tvar štítů, arkýř) se secesními (dřevěné hrázdění, plastiky psů, koček, sov, rostlinné motivy). Originálním prvkem výzdoby fasády byl vysoký reliéf šplhající mužské postavy vsazený do úrovně hlavní římsy na levém štítě. Plastika měla zřejmě návaznost na reliéfní výjev, zasazený nad ní, který se však nedochoval. Existuje však pověst, kterou současným nájemníkům sdělila vnučka JUDr. Mandla. Výjimečná kombinace historizujících a secesních prvků znázorňuje přechod od modernizované renesance k secesi.
Hálkova ulice z přelomu 19. a 20. století je společně kvůli železničnímu zářezu, díky ostrovnímu nádraží a honosné architektuře „nábřežních“ činžovních domů nazývána „druhé plzeňské nábřeží“. Linie domů obsahuje také několik secesních perel od známého plzeňského architekta Karla Bubly.
Jedním z nich byla zástavba území „Za červenýma stodolma“, která se táhla od železnice až po nynější Tylovu ulici. Podle mapy z roku 1879 se zde začaly stavět bloky činžovních domů a původní šikmá cesta od budoucího nádraží na Ferdinandovu třídu (Klatovskou) do oblasti nynějšího náměstí TGM byla zastavěna.
P. Domanický ve své knize Plzeň v době secese uvádí: Dispozice domů stavěných v prvním desetiletí 20. století v Plzni jsou proti obdobným pražským stavbám řešeny zcela odlišně. Autorem plzeňského typu dispozičních řešení je architekt Rudolf Stech. „Plzeňské dělení neužívá světlíků ani křídel a osvětluje veškeré místnosti ze dvora nebo z ulice. Vykazuje pravidelně 2 byty v patře, dle velikosti parcely o 2, 3 nebo 4 pokojích, které, jak z připojeného půdorysu patrno, takto jsou uspořádány: Ze světlého prostranného předpokoje položeného po hloubce zadního traktu bezprostředně vedle schodiště přístupy jsou: zasklená veranda, špíže, záchod, lázeň, kuchyň a při menších bytech jeden pokoj, při větších dva pokoje. Kuchyň a pokoje tvoří souvislý, nepřerušený celek. Řešení toto poskytuje pohodlné a zdravé byty a umožňuje dokonalé zcelení dvorů a zahrad uvnitř bloků. Tato zcelená prostranství uvnitř dosti velkých bloků vysvětlují zvyklost zřizovati zasklené verandy, které tvoří příjemný doplněk bytu, který od jara až do pozdního podzimu je užíván.
Činžovní dům č. p. 1177 leží při širokém otevřeném prostranství, které tvořeno je dvěma ulicemi, po obou stranách souběžných tratí Plzeň-Brod a Plzeň-Cheb vedoucích. Tato situace byla důvodem pro členitost a rozmanitost průčelí, zejména pak pro zřízení obou otevřených dřevěných arkýřů, z nichž je velmi pěkný a dosti daleký rozhled.“ Výtvarný důraz byl kladen především na vstupní prostory, schodiště a hlavní průčelí, dvorky ve vnitrobloku bývaly osazeny fontánkami, altánky a besídkami.
Při návrhu hlavního průčelí činžovního domu U Dvou štítů v Hálkově ulici č. 18, č. p. 1177, který koupil (asi v roce 1904) právník, politik, starosta JUDr. Matouš Mandl (1865 – 1948), uplatnil architekt J. Šula modernizovanou renesanci s prvky secese. Stavba čtyřpodlažního řadového domu byla provedena v roce 1904. V architektonickém řešení hlavního průčelí projektant propojil novorenesanční prvky (sgrafitová rustika, tvar štítů, arkýř) se secesními (dřevěné hrázdění, plastiky psů, koček, sov, rostlinné motivy). Originálním prvkem výzdoby fasády byl vysoký reliéf šplhající mužské postavy vsazený do úrovně hlavní římsy na levém štítě. Plastika měla zřejmě návaznost na reliéfní výjev, zasazený nad ní, který se však nedochoval. Existuje však pověst, kterou současným nájemníkům sdělila vnučka JUDr. Mandla. Výjimečná kombinace historizujících a secesních prvků znázorňuje přechod od modernizované renesance k secesi.
Hálkova ulice z přelomu 19. a 20. století je společně kvůli železničnímu zářezu, díky ostrovnímu nádraží a honosné architektuře „nábřežních“ činžovních domů nazývána „druhé plzeňské nábřeží“. Linie domů obsahuje také několik secesních perel od známého plzeňského architekta Karla Bubly.
