Bílé nároží / Dům čp. 198 a 318/319 v Prešovské ulici 18 - 20
Nejstarší částí srostlice dvou domů se středověkým jádrem je ten blíže k náměstí. Je to i jeden z objektů, které padly za oběť sérii tří úmyslně založených požárů v roce 1507, které zničily značnou část města uvnitř i vně hradeb. Stál u západní městské hradby, od které byl oddělen pouhou rejnkou - úzkou uličkou s rýhou pro odvod splaškové a povrchové vody mimo zástavbu. Dlouho byla ruina prázdná, až teprve po pětadvaceti letech byl postaven dům nový. Po čase, v roce 1608 ho získal měšťan Jan Wolfingar, známý jako pozdější primátor města. On to byl, kdo stál v roce 1619 vedle dalších v čele občanského spiknutí s cílem v době nepřítomnosti hraběte Arnošta z Mansfeldu v Plzni vyhnat mansfeldskou posádku z města, a to předat císařským. Však to také záhy odpykal, Mansfeld ho po prorazení připravované akce nechal vsadit do vězení. Poté, když Mansfeldští byli vyplaceni a vskutku město opustili, císař Ferdinand II. pana Wolfingara povýšil do rytířského stavu.
Třicetiletá válka přiměla městské radní, aby nechali opravit a vylepšit opevnění a tehdy také došlo k přemístění Skvrňanské brány z konce dnešní Riegrovy ulice na konec ulice Říšské (dnes Prešovské). Bráně se říkalo Nová, po čase, asi když novost přešla, stala se branou Říšskou. Její výstavba ovšem značně zvedla ceny pozemků a nemovitostí v bezprostředním okolí, což se týkalo i tohoto domu. Ten pak vystřídal několik dalších majitelů, z nichž mnozí podnikli různé stavební zásahy, menší či větší, jako na příklad obnovu, jakou byla přestavba domu po požáru v roce 1729.
Ve třicátých letech 19. století byly v této části města zbourány hradby včetně brány a na zasypaném parkánu začaly růst stejně jako na jiných místech nové domy. Byla druhá polovina století a tak jsou domy většinou postavené v klasicistním stylu. Vyznačují se střízlivým tvarování a jednoduchostí architektonických článků. A jelikož naši předkové byli lidé hospodární, hleděli využít i materiálu a konstrukcí, které byly na místě. Proto v mnoha domech bylo využito zbytků městských hradeb, aby zčásti tvořily obvodové zdi, nebo alespoň dvorní ohrazení. V domě na rohu Prešovské ulice a sadů Pětatřicátníků z roku 1840 platí totéž. Dokonce v jeho sklepu lze nalézt další části opevnění jako přemostění příkopu a zbytky parkánové hradby. Při výstavbě byl upraven i starší dům a tehdy oba domy vytvořily jeden celek.
Jestliže architektura obou domů je navýsost střízlivá, neplatí to o dvou představených dřevěných portálech v novobarokním slohu, které zdobí parter do Prešovské ulice. Jsou v celé Plzni nejstarší. Levý patřil uzenářskému krámu a neměl původně roletu jako jinde, ale skládací okenice. Ty byly opatřeny jednoduchým kazetováním, pilíře dvou krajních polích byly zdobeny řezbou drobnějšího motivu v ploše, ve dvou středních polích byla obchodní reklama v prolamovaných rámech. Nad výraznou profilovanou římsou je ve středu segmentový tympanon, zdobený řezbou s bohatým rostlinným motivem. Mírně se liší od původního, který měl tympanon polokruhový s jakýmsi římsu prolamujícím klenákem, na kterém pokračoval motiv z tympanonu. Dvě rohové akroterie v podobě palmetových listů pak zdobily oba konce římsy. Druhý portál z roku 1888 je menší, s méně výraznou římsou, ale má bohatě profilované sloupky mezi jednotlivými poli. V roce 1875 oba zhotovil Jan Jarolímek z Prahy, restauroval je Vladimír Klér.
Pojmenování Bílé nároží dala domu veliká prodejna ložního prádla a bytového textilu známé plzeňské rodiny Kodetů. Průjezd pro zásobování prodejny i vstup pater byl umístěn vlevo při štítu budovy Obchodní a Živnostenské komory. Její předstupující průčelí vytvořilo kout, do kterého ve třicátých letech vestavěla obchodní místnost firma Luft, a spolu s využitím průjezdu tu zřídila obchod s rybami.
Při rekonstrukci domu v devadesátých letech obchod s rybami zmizel a průjezd byl obnoven. Dvůr mezi oběma domy byl zastropen prosklenou střechou a stal se atriem. V něm pak vznikl jedinečný prostor pro konání komorních výstav, dá se tu provozovat muzika, a dokonce se tu hrálo i divadlo. V čele prostoru bylo vestavěno moderní schodiště, které propojilo protilehlé pavlače, spočívající na cenných kamenných krakorcích. Historická studna, objevená při stavebních pracích dostala kovanou mříž a doprovodily ji zelené rostliny ve velkých květináčích. Schodiště ozdobila plastika Dívky se džbánesta Břetislava Holakovského a parter obsadily voňavé obchůdky s vínem a čokoládou.
Třicetiletá válka přiměla městské radní, aby nechali opravit a vylepšit opevnění a tehdy také došlo k přemístění Skvrňanské brány z konce dnešní Riegrovy ulice na konec ulice Říšské (dnes Prešovské). Bráně se říkalo Nová, po čase, asi když novost přešla, stala se branou Říšskou. Její výstavba ovšem značně zvedla ceny pozemků a nemovitostí v bezprostředním okolí, což se týkalo i tohoto domu. Ten pak vystřídal několik dalších majitelů, z nichž mnozí podnikli různé stavební zásahy, menší či větší, jako na příklad obnovu, jakou byla přestavba domu po požáru v roce 1729.
Ve třicátých letech 19. století byly v této části města zbourány hradby včetně brány a na zasypaném parkánu začaly růst stejně jako na jiných místech nové domy. Byla druhá polovina století a tak jsou domy většinou postavené v klasicistním stylu. Vyznačují se střízlivým tvarování a jednoduchostí architektonických článků. A jelikož naši předkové byli lidé hospodární, hleděli využít i materiálu a konstrukcí, které byly na místě. Proto v mnoha domech bylo využito zbytků městských hradeb, aby zčásti tvořily obvodové zdi, nebo alespoň dvorní ohrazení. V domě na rohu Prešovské ulice a sadů Pětatřicátníků z roku 1840 platí totéž. Dokonce v jeho sklepu lze nalézt další části opevnění jako přemostění příkopu a zbytky parkánové hradby. Při výstavbě byl upraven i starší dům a tehdy oba domy vytvořily jeden celek.
Jestliže architektura obou domů je navýsost střízlivá, neplatí to o dvou představených dřevěných portálech v novobarokním slohu, které zdobí parter do Prešovské ulice. Jsou v celé Plzni nejstarší. Levý patřil uzenářskému krámu a neměl původně roletu jako jinde, ale skládací okenice. Ty byly opatřeny jednoduchým kazetováním, pilíře dvou krajních polích byly zdobeny řezbou drobnějšího motivu v ploše, ve dvou středních polích byla obchodní reklama v prolamovaných rámech. Nad výraznou profilovanou římsou je ve středu segmentový tympanon, zdobený řezbou s bohatým rostlinným motivem. Mírně se liší od původního, který měl tympanon polokruhový s jakýmsi římsu prolamujícím klenákem, na kterém pokračoval motiv z tympanonu. Dvě rohové akroterie v podobě palmetových listů pak zdobily oba konce římsy. Druhý portál z roku 1888 je menší, s méně výraznou římsou, ale má bohatě profilované sloupky mezi jednotlivými poli. V roce 1875 oba zhotovil Jan Jarolímek z Prahy, restauroval je Vladimír Klér.
Pojmenování Bílé nároží dala domu veliká prodejna ložního prádla a bytového textilu známé plzeňské rodiny Kodetů. Průjezd pro zásobování prodejny i vstup pater byl umístěn vlevo při štítu budovy Obchodní a Živnostenské komory. Její předstupující průčelí vytvořilo kout, do kterého ve třicátých letech vestavěla obchodní místnost firma Luft, a spolu s využitím průjezdu tu zřídila obchod s rybami.
Při rekonstrukci domu v devadesátých letech obchod s rybami zmizel a průjezd byl obnoven. Dvůr mezi oběma domy byl zastropen prosklenou střechou a stal se atriem. V něm pak vznikl jedinečný prostor pro konání komorních výstav, dá se tu provozovat muzika, a dokonce se tu hrálo i divadlo. V čele prostoru bylo vestavěno moderní schodiště, které propojilo protilehlé pavlače, spočívající na cenných kamenných krakorcích. Historická studna, objevená při stavebních pracích dostala kovanou mříž a doprovodily ji zelené rostliny ve velkých květináčích. Schodiště ozdobila plastika Dívky se džbánesta Břetislava Holakovského a parter obsadily voňavé obchůdky s vínem a čokoládou.
