Dvůr domu v Andělské ulici zdobila kuchyňská zahrádka!
V Bezručově ulici se téměř učebnicově promítají snad všechny stavební etapy vývoje města. Původní středověké domy sousedí s výstavnými palácovými stavbami baroka i sklonku 19. století, na pohled prosté domy stojí vedle těch s hýřivou architektonickou výbavou. Týká se to i domu číslo 11, o kterém jsou první zprávy z roku 1689, kdy byl majetkem řezbáře a kameníka Matěje Boháče, který zřejmě objekt důkladně opravil a zvelebil. I další majitelé podnikali stavební zásahy dodnes na domě patrné. Z roku 1805 pochází popis domu, který uvádí dřevěné schody do patra, pod nimiž se nacházela nezbytná komora, dále klenutou kuchyni za předním pokojem, průchozí vstupní chodbu vedoucí na dřevěnou pavlač v prvním patře i střechu krytou šindelem. Dokonce se uvádí i roubená studna ve dvoře a kuchyňská zahrádka. Po zhoubném požáru v roce 1820, který pohltil i jeho sousedy, byl na troskách domu tehdy náležícího sladovnickému mistru Antonínu Wollrabovi vystavěn dům nový. Ze starší, snad renesanční či barokní budovy byly do stavby začleněny zčásti zachované sklepy a místnost vlevo v přízemí ve středním traktu.
Poslední stavební úprava, která dala domu současnou podobu, je prací stavitele Edvarda Kroha z roku 1889. Její součástí byla změna fasády. Pásově bosovaný parter je oddělen od vyšších pater střídmě profilovanou římsou podtaženou zubořezem, který se znovu objevuje i pod římsou okapovou. Bohatou architektonickou výbavu dostalo první patro. Jeho tři okna mají výrazně vyčnívající nadokenní římsy nesené volutovými konzolami s kapkami, přičemž u krajních oken jsou rovné, středová je trojúhelníková. Ve druhém patře jsou okna v profilovaných šambránách s vrstveným přečnívajícím klenákem. Skutečnou ozdobou domu bývaly jeho vstupní dveře. Jejich empirovou krásu dokazují zbylé spodní výplně kazetových křídel.
Dvoupatrový dům stojí na obdélné parcele, kterou zabírá téměř z jedné poloviny. Do druhé části vybíhá úzké dvorní křídlo a zbytek vtěsnaný mezi vysoké zdi okolních domů obsadila zahrádka.
Travnaté plochy se stopami kdysi pečlivě obdělávaných záhonků s bylinkami a zeleninou obíhají cestičky zpevněné a lemované tu a tam rozličnými kameny. Na jednom místě je vystřídá skupinka stále zelených jehličnanů, které dávají tušit, že vedle té užitečné se tu pěstovala i květena okrasná, na niž byl jistě velmi příjemný pohled za všech míst jednoduchých pavlačí, které obíhají patra obou křídel domu. Jejich průčelí jsou prostá vší architektonické výzdoby, zábradlí má čistě užitkovou podobu, a snad proto celek působí tak čistě a klidně. Mezi všemi zdmi a zídkami obrostlými všude přítomnými zelenými šlahouny se skromně krčí v koutě besídka. Nad ní na samém konci pozemku hraje roli zadního prospektu krátké křídlo budovy konzervatoře a zvědavě sem přes zeď nahlíží vrcholek zeleně jejího dvorku. Vidí totiž jako na dlani jeden z nemnoha plzeňských dvorků, který ještě zcela nepozbyl svůj původní charakter.
Poslední stavební úprava, která dala domu současnou podobu, je prací stavitele Edvarda Kroha z roku 1889. Její součástí byla změna fasády. Pásově bosovaný parter je oddělen od vyšších pater střídmě profilovanou římsou podtaženou zubořezem, který se znovu objevuje i pod římsou okapovou. Bohatou architektonickou výbavu dostalo první patro. Jeho tři okna mají výrazně vyčnívající nadokenní římsy nesené volutovými konzolami s kapkami, přičemž u krajních oken jsou rovné, středová je trojúhelníková. Ve druhém patře jsou okna v profilovaných šambránách s vrstveným přečnívajícím klenákem. Skutečnou ozdobou domu bývaly jeho vstupní dveře. Jejich empirovou krásu dokazují zbylé spodní výplně kazetových křídel.
Dvoupatrový dům stojí na obdélné parcele, kterou zabírá téměř z jedné poloviny. Do druhé části vybíhá úzké dvorní křídlo a zbytek vtěsnaný mezi vysoké zdi okolních domů obsadila zahrádka.
Travnaté plochy se stopami kdysi pečlivě obdělávaných záhonků s bylinkami a zeleninou obíhají cestičky zpevněné a lemované tu a tam rozličnými kameny. Na jednom místě je vystřídá skupinka stále zelených jehličnanů, které dávají tušit, že vedle té užitečné se tu pěstovala i květena okrasná, na niž byl jistě velmi příjemný pohled za všech míst jednoduchých pavlačí, které obíhají patra obou křídel domu. Jejich průčelí jsou prostá vší architektonické výzdoby, zábradlí má čistě užitkovou podobu, a snad proto celek působí tak čistě a klidně. Mezi všemi zdmi a zídkami obrostlými všude přítomnými zelenými šlahouny se skromně krčí v koutě besídka. Nad ní na samém konci pozemku hraje roli zadního prospektu krátké křídlo budovy konzervatoře a zvědavě sem přes zeď nahlíží vrcholek zeleně jejího dvorku. Vidí totiž jako na dlani jeden z nemnoha plzeňských dvorků, který ještě zcela nepozbyl svůj původní charakter.
