Muzeum loutek

Jižní strana náměstí dodnes poskytuje představu o vzhledu samého centra města dávných dob. Domy se obracejí do veřejného prostoru svými štíty a bohatá průčelí vypovídají o tom, že jde o výstavné domy, budované pro přední plzeňské rodiny. Ostatní tři strany náměstí poznamenala ztráta historických domů, kdy tudy kráčely věky s dobami dobrými i zlými, s prosperitou i úpadkem, které jejich obraz změnily. I když většinou jde o architekturu velmi kvalitní. A když už byla řeč o významných rodinách, chybí jen podotknout, že tento stav znovu platí. Která jiná rodina, byť možná neúplná, je tak slavná jako taťulda Spejbl s hubatým synkem Hurvínkem a věrným Žerýkem? Ti tu dnes obývají svou expozici v Muzeu loutek.

Je to nepřehlédnutelný dvoupatrový dům s hodnotnou renesanční fasádou, stojící tu pod orientačním číslem 23. Právě on spolu s již neexistujícím sousedem patřil k nejvýznamnějším patricijským domům již od středověku z doby předhusitské. Při velkých, úmyslně založených požárech roku 1507 byl citelně poškozen a poté velkým nákladem přestavěn v pozdně gotickém slohu, ze kterého jsou i dva portály v přízemí a jednotraktové dvorní křídlo. V letech 1580 až 1600 došlo k dalším rozsáhlým přestavbám, které z obou domů vytvořily pozdně renesanční „dvojčata“ pro Ludmilu Kašpárkovou z Lovče vlevo a pro rychtáře Jana Bakaláře vpravo.  Z domu paní Kašpárkové lze dnes vidět pouze honosný bosovaný portál, skrytý v krátké pasáži sousedního moderního domu č. 22. Na jeho vypouklém vlysu je dvouřádkový nápis psaný gotickou minuskuli a najdeme tu i datování rokem1595. Stejného typu je i pravý portál domu 23, který býval hlavním vstupem. I on má fasetované kvádry, římsové hlavice a úplné kladí. Levý portál, dnes vstup do muzea, je o něco mladší a byl to portál obchodní.

Nad dvěma patry s kamennými olištovanými šambránami členěných oken se vypíná tříetážový štít s figurálním i ornamentálním sgrafitem v černobílém provedení. Co do výšky je štít vyšší než obě patra. Jeho obrys štítu zdobí korunovaný dvouhlavý pták, lvi a bájní gryfové, půl ptáci, půl lvi. Po roce 1726 byly trámové stropy v domě nahrazeny klenbami a bylo vystavěno úzké levé dvorní křídlo o dvou patrech a všechny části byly spojeny pavlačemi. Následovala řada dalších dílčích úprav, které neměly na vzhled domu podstatnější vliv. Nejdůležitější přišla v šedesátých letech minulého století, kdy byl dům rekonstruován pro velkou prodejnu starožitností, kde se jedna generace zbavovala „nežádoucích zbytečností“ po předcích, aby pak podobné ovšem za daleko větší peníz jejich potomci znovu získávaly, když přišly do módy. Starožitnosti tu setrvaly až do devadesátých let. Poslední stavební činnost skončila rokem 2009, kdy loutky obsadily celý dům, aby těšily a bavily svými příběhy návštěvníky bez rozdílu věku. Na závěr návštěvy, nebo jen tak je tu nevelký dvůr, kde se nabízí dětem příležitost k hrám a dospělému doprovodu malý odpočinek u oblíbeného nápoje.  Není ale nikde psáno, že si tam dospělí hrát nemohou.