Veleslavínova 42 – pedagogická fakulta
Dnešní budova Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni ve Veleslavínově ulici byla původně budovou české reálky, na kterou město dlouho čekalo. Již v roce 1848 usilovali zdejší čeští podnikatelé, aby plzeňské gymnázium bylo prohlášeno za české a aby vláda ve Vídni povolila založení reálky. Zpočátku se podařilo vymoci alespoň souhlas s ustavením dvouleté reálné školy, která navazovala na školu hlavní, s tím, že následně bude rozšířena na čtyřtřídní vyšší reálku. Po porážce revoluce a nástupu konzervativního Bachova režimu však bylo vše jinak. Plány na stavbu reálky na místě dnešní spořitelny na rohu Františkánské ulice a Kopeckého sadů vzaly za své. Nová naděje svitla až počátkem šedesátých let 19. století. Roku 1863 na žádost městského zastupitelstva povolil zemský sněm povýšení dvouleté reálné školy na školu čtyřletou se dvěma vyučovacími jazyky – českým a německým. Obec se rozhodla vyřešit provizorní umístění reálky v budově hlavní školy v Kopeckého sadech stavbou nového školní paláce. Prostředky byly částečně získány pomocí tzv. pivního krejcaru, tedy odvodem jednoho krejcaru z každého vytočeného mázu piva v Plzni a na předměstích. Jako vhodné místo pro novostavbu byl vybrán pozemek na rohu Veleslavínovy ulice a dnešních sadů Pětatřicátníků, kde stála stará zbrojnice, později využívaná jako špýchar, a zbytky opevnění, třeba okrouhlá hradební věž Prachárna.
Soutěž o nejlepší stavební projekt vyhrál vídeňský architekt rodem z Křimic Mořic Hinträger, jenž návrh školy pojednal v působivém a dobově módním eklektickém slohu s novogotickými romantickými prvky. S výstavbou se započalo v únoru 1864 a již následující rok zde byla zahájena výuka. Reálka záhy získala výlučně český charakter a po krátkém období přechodných proměn v reálné a následně klasické gymnázium se pak znovu stala reálkou, která fungovala až do roku 1934. Tehdy byla sloučena s II. plzeňskou reálkou na Mikulášském náměstí a do budovy se nastěhovalo Městské dívčí reálné gymnázium dr. Františka Lukavského. Činnost tohoto ústavu byla ukončena rokem 1949 a prostory „zdědila“ nově založená pedagogická fakulta v Plzni, jež zde sídlí i po své reorganizaci v univerzitní fakultu v roce 1991.
Dvoupatrová rozsáhlá budova s výrazným rizalitem v průčelí i směrem do dvora a velkorysým vestibulem, jehož klenbu podpírají působivé litinové sloupy, v sobě skrývala kromě učeben, kabinetů, kreslírny, modelovny, konferenční místnosti a zkušebního sálu také tělocvičnu, školní kapli se zdobeným kazetovým stropem a tři služební byty. Za budovou byla na ohrazeném pozemku vybudována školní zahrada pro výuku botaniky, sloužící i jako oddychový prostor pro žáky. Později v dobách dívčího gymnázia se zde nacházelo školní hřiště. Dnes tu najdeme dvůr využívaný jako parkoviště pro potřeby zaměstnanců. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století zde stály drobné mobilní stavby, v nichž byly umístěné dílny katedry technické výchovy a které byly v devadesátých letech odstraněny. Stále jsou zde však k vidění drobné technické stavby při západní straně dvora, využívané především jako garáže pro údržbu. Vstoupit do zahrady-dvora se dá dveřmi v přízemí zadního rizalitu, vedoucími z někdejší tělocvičny, nyní studovny a knihovny. Vpravo od těchto dveří je stále patrný základní kámen budovy, který sem byl umístěn 31. března 1864 při velkolepé městské slavnosti za tímto účelem uspořádané. V kameni má být dle kroniky reálky psané jejím prvním ředitelem Františkem Částkem umístěn vzácný pamětní spis. Přístup do zahrady byl také zvenku z ulice brankou v ohradě.
Celá stavba školy má obdélníkový půdorys a oba protilehlé rizality jsou spojené příčnou vestavbou, do níž Hinträger umístil hlavní schodiště. Napravo i nalevo od vestavby tak vznikla dvě malá atria, jakési dvorky v době reálky využívané žactvem k venkovnímu korzu o velké přestávce. Do atrií se dá vejít pouze dveřmi uvnitř stavby. Od roku 2019 zde v rámci rekonstrukce budovy vznikají dva oddychové prostory pro studenty, uzavřené na úrovni střechy budovy skleněnou krytinou proti nepřízni počasí. Atrium nacházející se vpravo od schodiště, stojíme-li zády ke vstupu do budovy, bylo v dobách po vzniku pedagogické fakulty až do roku 2019 využíváno jako dílna údržbáře a bylo za tím účelem zastřešeno na úrovni přízemí budovy. V současné době bylo toto zastřešení odstraněno a obě atria jsou již opět v podobě, jakou měla původně.
Soutěž o nejlepší stavební projekt vyhrál vídeňský architekt rodem z Křimic Mořic Hinträger, jenž návrh školy pojednal v působivém a dobově módním eklektickém slohu s novogotickými romantickými prvky. S výstavbou se započalo v únoru 1864 a již následující rok zde byla zahájena výuka. Reálka záhy získala výlučně český charakter a po krátkém období přechodných proměn v reálné a následně klasické gymnázium se pak znovu stala reálkou, která fungovala až do roku 1934. Tehdy byla sloučena s II. plzeňskou reálkou na Mikulášském náměstí a do budovy se nastěhovalo Městské dívčí reálné gymnázium dr. Františka Lukavského. Činnost tohoto ústavu byla ukončena rokem 1949 a prostory „zdědila“ nově založená pedagogická fakulta v Plzni, jež zde sídlí i po své reorganizaci v univerzitní fakultu v roce 1991.
Dvoupatrová rozsáhlá budova s výrazným rizalitem v průčelí i směrem do dvora a velkorysým vestibulem, jehož klenbu podpírají působivé litinové sloupy, v sobě skrývala kromě učeben, kabinetů, kreslírny, modelovny, konferenční místnosti a zkušebního sálu také tělocvičnu, školní kapli se zdobeným kazetovým stropem a tři služební byty. Za budovou byla na ohrazeném pozemku vybudována školní zahrada pro výuku botaniky, sloužící i jako oddychový prostor pro žáky. Později v dobách dívčího gymnázia se zde nacházelo školní hřiště. Dnes tu najdeme dvůr využívaný jako parkoviště pro potřeby zaměstnanců. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století zde stály drobné mobilní stavby, v nichž byly umístěné dílny katedry technické výchovy a které byly v devadesátých letech odstraněny. Stále jsou zde však k vidění drobné technické stavby při západní straně dvora, využívané především jako garáže pro údržbu. Vstoupit do zahrady-dvora se dá dveřmi v přízemí zadního rizalitu, vedoucími z někdejší tělocvičny, nyní studovny a knihovny. Vpravo od těchto dveří je stále patrný základní kámen budovy, který sem byl umístěn 31. března 1864 při velkolepé městské slavnosti za tímto účelem uspořádané. V kameni má být dle kroniky reálky psané jejím prvním ředitelem Františkem Částkem umístěn vzácný pamětní spis. Přístup do zahrady byl také zvenku z ulice brankou v ohradě.
Celá stavba školy má obdélníkový půdorys a oba protilehlé rizality jsou spojené příčnou vestavbou, do níž Hinträger umístil hlavní schodiště. Napravo i nalevo od vestavby tak vznikla dvě malá atria, jakési dvorky v době reálky využívané žactvem k venkovnímu korzu o velké přestávce. Do atrií se dá vejít pouze dveřmi uvnitř stavby. Od roku 2019 zde v rámci rekonstrukce budovy vznikají dva oddychové prostory pro studenty, uzavřené na úrovni střechy budovy skleněnou krytinou proti nepřízni počasí. Atrium nacházející se vpravo od schodiště, stojíme-li zády ke vstupu do budovy, bylo v dobách po vzniku pedagogické fakulty až do roku 2019 využíváno jako dílna údržbáře a bylo za tím účelem zastřešeno na úrovni přízemí budovy. V současné době bylo toto zastřešení odstraněno a obě atria jsou již opět v podobě, jakou měla původně.
