nám. Republiky 35

Plzeňské biskupství je domem u pěti hvězd a dvou zlatých břeven

Plzeňské biskupství představuje nádhernou ukázku barokního stavitelství v centru města. Přesto historie budovy sahá do hloubi středověku, kdy zde roku 1344 zakoupil dům řád německých rytířů, aby měl kde ubytovat řádové bratry. A také jako fara, protože rytíři tehdy drželi patronátní právo k hlavnímu městskému kostelu – sv. Bartoloměji. Současná stavba vznikla okolo roku 1710  podle návrhu významného regionálního stavitele Jakuba Augustona mladšího. Přímo na náměstí tak vznikla jedna z nejhodnotnějších plzeňských staveb. Středověk tak dnes připomínají portálky vstupů do sklepení biskupství nebo chodba pod průjezdem. A nakonec i celkové uspořádání půdorysu se dvorkem, prozrazující původní hlubokou parcelu předchůdce barokní stavby, vzniklého na místě dvou starších předchůdců. Když po roce 1546 přešlo patronátní právo ke sv. Bartoloměji na město Plzeň, dům začal sloužit plzeňským arciděkanům. Jako fara s bytem a kanceláří arciděkana sloužila památka až do roku 1993, kdy byla papežem Janem Pavlem II. zřízena Plzeňská diecéze. Skvostná barokní budova se poté stala sídlem biskupa a sv. Bartoloměj biskupskou katedrálou. Dům ozdobil i nový diecézní znak: Pět hvězd Jana Nepomuckého a zdvojené zlaté břevno v černém poli, symbol dvou částí nové Plzeňské diecéze, dříve součástí diecézí Pražské a Českobudějovické. Zvenčí můžeme obdivovat například zdobený barokní portál domu nebo vysoké štíty, o členění fasády, římsách a barevnosti omítek nemluvě.  Další poklady se ovšem skrývají uvnitř reprezentativní rezidence biskupů Plzeňské diecéze. Vystoupáme-li z klenutého mázhauzu do prvního patra, můžeme nahlédnout třeba dovnitř místností natočených směrem k náměstí Republiky. Zde spatříme barokní nástropní výmalby z první čtvrtiny 18. století od plzeňského malíře Jiřího Matěje Nettla v rámových zrcadlech s akantovými pásky (jedná se o ornamentálně propojené listy paznehtníku měkkého či ostnitého), festony (ozdobné štukové závěsy z květů a listoví), postavami andělíčků a profily císaře Karla VI. a papeže Klementa XI. Hlavní sál zdobí malba představující zmrtvýchvstalého Krista, večeřícího inkognito s učedníky v Emauzích. Teprve když začne žehnat chlebu a lámat jej k nasycení, oba učedníci, Kleofáš a Šimon, poznají svého Mistra a Pána. Emauzy pak představují skutečné biblické místo. Téma, znázorňované i mnoha slavnými umělci dalo základ úsloví, že s poznáním pravdy dochází na „lámání chleba“.  V nárožních polích pak nechybí vyobrazení tzv. evangelistů, autorů čtyř vyprávění o působení Ježíše Krista jak je známe z biblického Nového zákona. V dalších místnostech lze obdivovat třeba vyobrazení sv. Bartoloměje, patrona města Plzně, nebo Plzeňskou Madonu. V patře jsou ovšem umístěny i dva obrazy od nedoceněného plzeňského akademického malíře Jiřího Kovaříka, představující sv. Cyrila a Metoděje. Původně byly v 80. letech určeny pro kapli u špejcharu na Roudné v ulici Pod Všemi svatými, instalovány tam byly však jen krátce. Později došlo k jejich přemístění do budovy dnešního biskupství.

V přízemí, odkud lze projít i na dvůr budovy, se nachází zajímavá kaple blahoslaveného Hroznaty, patrona Plzeňské diecéze. Ten v západních Čechách založil na přelomu 12. a 13. století hned dva premonstrátské kláštery: Mužský v Teplé a ženský na okraji Chotěšova. Interiér kaple zdobí díla dalšího ze zajímavých plzeňských malířů, zesnulého Vladimíra Havlice. Jedná se o vitraj s Hroznatovou postavou, rytíř zde drží v ruce mučednickou ratolest, a Havlicův malovaný triptych, jakousi meditaci nad Kristovou obětí na Golgotě. Kaple byla původně zřízena při obnově budovy plzeňským arch. Janem Soukupem mezi lety 1996 – 1997 v prvním patře, po přeměně na sídlo plzeňského biskupa k přemístění kaple do přízemí, odkud je lépe přístupná veřejnosti. Mimochodem, vitraj podle Havlicova návrhu zhotovil Jiří Kabát, pokračovatel někdejší slavné plzeňské firmy Jaro Kabáta, jehož díla nalezneme třeba i na plzeňské radnici. Existující pověsti, jež hovoří o tajné podzemní chodbě, vedoucí z biskupství do velké jeskyně s jezerem pod katedrálou sv. Bartoloměje, nejsou k lítosti dnešních romantiků ani trochu pravdivé.

Panorama 360°