Smetanovy sady 5

Starý synagoga očima Davida Růžičky

Hvězda Staré plzeňské synagogy se znovu rozzářila ve skrytu jednoho dvorku

Moje první vzpomínka na starou plzeňskou synagogu spadá do poloviny 90. let 20. století. Šli jsme jednou s bluegrasistou Radkem Chejlavou z hodin angličtiny, kterou jsme studovali v univerzitní budově za rohem v Jungmannově ulici. Radek si nesl pod paží pouzdro s mandolínou. Když jsme míjeli činžák čp. 80 ve Smetanových sadech, patřící již plzeňské židovské náboženské obci, všiml jsem si otevřeného průjezdu. Šťouchl jsem do Radka, ať mě následuje. A skutečně, stála tam! Sešlá, omšelá, tajuplná a nádherná! Stará synagoga, kterou jsem to té doby znal jen z několika mizerných fotografií. Dovolili jsme se dělníka, který synagogu vyklízel, jestli můžeme nakouknout dovnitř, a pak už jsem jen užasle seděl na stupínku, za zády prázdnou omšelou schránu na tóru, stoupal pohledem po sloupoví, které podpíralo dvě galerie, určené při bohoslužbách pro ženy a děti. Byla to doba před digitální, takže jsem se chopil prázdného papíru ze školního sešitu a dal se do pořizování nákresů. Protože v té době měl člověk strach, že se sem hned tak zase nepodívá. Kreslil jsem jako o závod a Radek k tomu cvičil na mandolínu. Nádherný zážitek!

Na rozdíl do doby před rokem 1989, kdy se stát choval k památkám církví a náboženských společností velmi macešsky (a navíc, v 80. letech byl židovský stát Izrael vnímán jako oficiální nepřítel socialistického bloku), se mé obavy naštěstí nenaplnily. Po prvních opravách začala synagoga brzy sloužit nejen židovské obci, ale také plzeňské kulturní veřejnosti. A tak jsem měl možnost zažít uvnitř osobitého interiéru řadu koncertů, večerů poezie či taneční vystoupení.

S Radkem Chejlavou jsme tehdy ještě měli vzácnou příležitost nahlédnout i do sousední Pomocné synagogy, která bývala kdysi i židovskou školou. Pamatuji si přítmí, spousty prachu, a velké police, zatlučené mezi podpůrné sloupy. V Pomocné synagoze byl totiž kdysi předtím po desetiletí sklad jednoho z plzeňských podniků. V roce 1997 se zřítila střecha neudržované budovy a z Pomocné synagogy zbyly jen obvodové zdi, které byly k roku 2002 upraveny tak, aby se mohly stát památníkem holokaustu, velkého vraždění Židů za druhé světové války. Pomník byl nazván také Zahrada vzpomínek a dobrovolníci při jeho zřizování popsali obrovské množství oblázků, které dláždí vnitřní prostor zachovalých obvodových zdí, jmény všech židovských obětí z Plzně a blízkého okolí, které byly zabity během nacistické okupace předválečného Československa.

Za zmínku stojí ještě malý dům šámese, synagogálního sluhy, kde se dnes nachází vstupenková pokladna a malé zázemí židovské obce. Před rokem 1989 a vlastně i nějaký čas poté se zde hrstka plzeňských Židů scházela k bohoslužbám.

Když jsme tedy s Radkem Chejlavou tajili dech nad tajemnou atmosférou uvnitř nádherné stavby, šlo o dobu, kdy ještě jen málo Plzeňanů tušilo, že slavná a nepřehlédnutelná, byť desetiletími státní neúdržby sešlá plzeňská Velká synagoga, pyšnící se titulem jedné z největších synagog na světě, má daleko skromnější starší sestru. Ta se ukrývá ve dvoře zmíněného činžovního domu jako svého druhu doklad neblahé historické zkušenosti Židů s většinovou společností. Dobře tak ilustruje i nejednoduché dějiny Židů, kteří v Plzni sídlili od počátku města. V dobách kolem přelomu 15. a 16. století však byli z královského města Plzně vypovězeni. Opět se začali vracet až po změnách poměrů v roce 1848, kdy přestávali být formálně občané druhého řádu. Není tedy divu, že první svatostánek si vystavěli jako skrytý v bloku činžovních domů nově se rozvíjejících částí Plzně. Synagoga neprovokovala. Ti, kdo milují historická data, se rádi dozvědí, že Stará synagoga sloužila potřebám židovské obce od roku 1859. Vznikla podle návrhu vytíženého plzeňského stavitele Martina Stelzera (to je ten, podle kterého se v centru města jmenuje Martinská ulice). Protože se židovská komunita v Plzni stále rozrůstala, Stará synagoga brzy přestala stačit svému účelu. Takže v jejím sousedství vyrostla podle plánů J. Meltzera k roku 1875 nová synagoga Pomocná. Ta byla spojena v patře dřevěnou pavlačí se Starou synagogou, tudy se vcházelo na ženskou galerii. Kromě samostatného kamenného schodiště v interiéru nové budovy. Pomocná synagoga byla opatřena také unikátním systémem vytápění, takže bývala využívána k zimním bohoslužbám. Poslední bohoslužby se v Pomocné synagoze konaly nejspíš v roce 1892, kdy byla dokončena Velká synagoga v dnešních Sadech Pětatřicátníků 11. Jedná se o reprezentativní stavbu na významné plzeňské třídě, dokládající početnou židovskou komunitu bohatých továrníků, podnikatelů, lékařů, apod., kteří se již začlenili do městské komunity a tak je Velká synagoga, která pojmula až 2000 členů židovské obce, i jakousi jejich výkladní skříní. Prozraďme jen, že původní návrh synagogy vypracoval k roku 1888 vídeňský architekt Max Fleischer, synagoga byla pojata poněkud neobvykle ve stylu severské gotiky. Zřejmě z finančních důvodů nebyl projekt zrealizován a k roku 1890 jej přepracoval stavitel Emanuel Klotz do dnešní podoby. Synagogu pak vybudoval nešťastný Rudolf Štech, který se v čase stavby dostal do finančních potíží a v podstřeší synagogy ukončil dobrovolně svoji životní pouť. Dodejme, k Velké synagoze, že jako synagoga liberální obce byla vybavena varhanami a v přilehlém dvoře byl vystavěn i rabínský dům. Před ničením synagog v čase okupace budovu zachránil fakt, že byla situována v bloku domů a že její destrukce by způsobila vážné problémy i okolní zástavbě. Z budovy byly odstraněny židovské symboly a tento stav trval prakticky až do roku 1989. Po roce 1948 byla synagoga uzavřena bohoslužbám a desetiletí chátrala. Někteří pamětníci zmiňují postavu jistého člena plzeňské židovské náboženské obce, který vytrvale chodíval zametat schodiště velké synagogy a stal se tak nechtěně jakýmsi symbolem, němou výčitkou namířenou proti režimu, který pokračoval v perzekuci židů byť trochu jiným způsobem.

Je určitě nutné zmínit i to, že z 2064 Židů z Plzně a 541 židovských občanů z okolí města, deportovaných německými okupačními úřady, přežilo válku 204 osob a do Plzně se jich po válce vrátilo pouhých 116! (Všichni tito lidé byli odvezeni ve dnech 18., 22. a 26. 1. 1942 vlakovými transporty označenými písmeny R,S a T). Židovská náboženská obec byla po válce obnovena a existuje dodnes, byť byla početně oslabena ještě vlnami emigrací po roce 1948 (Československo se vydalo sovětskou cestou státního uspořádání a vznikl židovský stát Izrael), kdy odešla téměř polovina Židů žijících v Plzni, a 1968 (Okupace Československa vojsky států Varšavské smlouvy a sovětskou armádou).

Tato novodobá historie se týká i obou starších synagog ukrytých ve vnitrobloku domu ve Smetanových sadech. Je pravdou, že Stará synagoga, jak dosvědčuje vzácná fotografie interiéru, byla již počátkem 20. století prázdná a nevyužívaná. Pomocná synagoga naopak počátkem 20. století sloužila jako židovská škola a někdy je uváděna i pod tímto názvem. V poválečném období obnovená komunita plzeňských Židů neměla dostatek členů a ani financí na všechny opravy. Navíc po roce 1948, kdy řadu bývalých synagog na území Československa včetně Plzeňského regionu, držel stát, došlo k přestavbám někdejších židovských svatyní na byty, garáže, sklady, hasičské zbrojnice apod. Později docházelo i k jejich boření pro neúdržbu. Židovská obec tak neměla v řadě případů ani možnost se o svůj někdejší majetek postarat. Plzeňská Pomocná synagoga sloužila po druhé světové válce jako skladiště, kdy došlo i ke zničení jejího vnitřního zařízení a přibylo také patro ke zvětšení „skladových kapacit“. V 70. letech došlo k opuštění zchátralé budovy, jejíž špatný technický stav vedl v roce 1997 ke zmíněnému zřícení střechy.

Po roce 1989 se postupně přístup státu i obcí k někdejším židovským památkám změnil, také Židovská náboženská obec se mohla začít sama starat o svůj majetek. Velkou radost nejen plzeňským Židům přineslo slavnostní otevření Staré synagogy 18. června 2014, kdy byla do prostoru synagogy slavnostně vnesena tóra, svitek svatého písma (bible) přímo tehdejším zemským rabínem Karolem Sidonem. Synagoga byla opravena v rámci projektu 10 hvězd, kdy bylo „revitalizováno“ deset židovských památek v České republice.

Vnitřní prostor synagogy byl rozčleněn do tří samostatných celků. Návštěvníci se tak mohou seznámit jak s tradicemi a zvyky judaismu na druhé galerii pak i s historií Židů v Plzni na první galerii. Přízemí slouží krátkodobým výstavám, koncertům a kulturním pořadům a současně je používán k náboženským potřebám plzeňské židovské obce. Spolu se synagogou byl obnoven i zmíněný šámesův domek.

Panorama 360°