Bezručova 31

Dům Jana Cingroše, světově proslulého kameníka z Plzně

Tzv. Cingrošův dům v Bezručově ulici č. 31 (čp. 185) znají určitě všichni Plzeňáci. Hlavně kvůli barevné výzdobě fasády, jíž dominují obrovské postavy sv. Václava a sv. Jiří na koni, které doplňují - po Václavově pravé straně - panoš, nesoucí štít se svatováclavskou orlicí, a po levici sv. Jiří se nachází nezbytný světcův atribut, drak. Kdyby všichni tito vyobrazení mohli mluvit, asi by nám s úsměvem popisovali scény, kdy od doby jejich vzniku přicházejí postát na protějším chodníku babičky, dědečkové, mámy a tátové s dětmi, aby si prohlédli ten „velký hezký obrázek“ na starém domě. Pozornější jedinec ovšem jistě sklouzne očima i po hladkém lesklém obložení přízemí domu, která dává hrdě a sebevědomě, byť neokázale najevo, že majitel domu, pan Jan Cingroš, byl vlastníkem špičkové kamenické firmy proslulé po celém Rakousko-Uhersku. Své výrobky ale dodával prakticky do celého světa. Asi nás nepřekvapí, že stopy Cingrošovy firmy nalezneme na dalších místech a nejen v Plzni dodnes. Leč, popořádku...

Kameník Jan Cingroš, narozený roku 17. června 1841 v Plzni, začal již od 70. let 19. století budovat velký kamenický závod mezi ulicemi Božkovskou a Koterovskou – poblíž dnešního hlavního nádraží – v proletářské čtvrti zvané Petrohrad. Asi nejvýraznějším pozůstatkem této velké továrny, která působila až do začátku druhé světové války, je klasicistní budova někdejší vzorkovny s trojúhelníkovým štítem a vysokými půlobloukovými okny v Koterovské ulici (ve dvoře mezi domy v Koterovské č. 5 a 9). Janu Cingrošovi se podařilo vybudovat bezesporu impozantní podnik, ve své době nejvýznamnější kamenickou firmu v prostoru někdejšího Rakousko-Uherska. K jejím stěžejním výrobkům patřily strojově řezané a leštěné kamenické články ze žuly, syenitu a porfyru, honosné součásti staveb (jako např. obložení plzeňského Cingrošova domu) i celé pomníky a náhrobky. Nakonec, stačí se projít nejen po plzeňském ústředním hřbitově a na náhrobcích či sochách, které jej zdobí, hledat drobné cedulky s nápisem Jan Cingroš, prozrazující název zhotovitelské firmy. K nepřehlédnutelným patří například hrobky lidumila Augustina Fodermayera nebo podnikatele J. K. Rudolfa. Cingrošův kamenický závod zrealizoval také pomník Josefa Kajetána Tyla, navržený plzeňským sochařem Vojtěchem Šípem (dnes umístěn Mikulášském náměstí v Plzni).

Jednou z poměrně velkých zakázek, které měly připomenout město Plzeň i Cingrošovu firmu v hlavním městě rakousko-uherské monarchie, Vídni, se stal podstavec ze žuly několika barev, určený pro obří sochu někdejší významné habsburské panovnice Marie Terezie. (Sochu vytvořil mezi lety 1874 - 1887 Kaspar von Zumbusch). Firma Cingroš prý žulu na podstavec věnovala zdarma, snad v očekávání státních zakázek.

V Cingrošově firmě, která měla až sto zaměstnatnců, začínal i pozdější významný český herec a plzeňský rodák František Kovářík (známou je např. Jeho role stařičkého profesora ve filmu Marečku, podejte mi pero!)

Cingrošův plzeňský vysoký třípatrový zděný dům v Bezručově 31 ustupuje oproti sousedním stavbám poněkud z uliční fronty. Tvar nepravidelné parcely domu určil zřejmě průběh někdejší středověké městské hradební zdi. Pokud jde o sloh domu, dokončeného v roce 1903, fasáda má eklektický charakter s použitím pozdně gotických, renesančních a secesních prvků. Uprostřed přízemí o čtyřech okenních osách se nachází hlavní vstup s původními dveřmi, okna po jeho stranách jsou zdobena rozměrnými klenutými segmenty. Celé přízemí je zvenčí působivě obloženo leštěnou žulou, jak se na firmu proslulého kameníka patřilo. Každé z vyšších pater je opatřeno osmi okenními otvory. Nad domovním vstupem je vysazen balkónek s balustrádou, další balkónky pak vidíme po stranách v úrovni druhého patra. Tyto balkonky jsou opatřeny zděnými sloupky a ozdobeny koulemi a kovaným zábradlím. Plochu fasády v úrovni prvního a druhého patra vyplňuje monumentální Alšova malba znázorňující sv. Václava na koni a sv. Jiří. Mezi nimi je zobrazena orlice s úryvkem ze svatováclavského chorálu. Při sv. Václavovi stojí panoš- štítonoš, ke sv. Jiří se natáčí drak. Tuto výzdobu provedl podle návrhu proslulého malíře Mikoláše Alše malíř jiný umělec, příbramský rodák Josef Bosáček. Plochu v úrovni třetího patra člení štukové ozdoby s novorenesančními a secesními prvky. Pod hlavní římsou lze obdivovat malovaný vlys. Druhé a třetí patro pak od sebe odděluje profilovaná kordonová římsa. Nad hlavní konzolovou římsou se tyčí zdobné vyvrcholení průčelí budovy s plasticky ztvárněným obloučkovým (obrysu trojúhelným) štítem, zdobeným štukem a výmalbou. Dvorek domu je poměrně malý, jak jej vymezil stavební vývoj na místě někdejších obranných hradeb. Pohledově mu dominuje půlválcová schodišťová přístavba sevřená dvěma nádvorními obytnými křídly. Ve své zadní partii dům přiléhá právě k někdejší městské hradbě.

Za zmínku stojí ještě pokus podnikavého Jana Cingroše o rozšíření výroby své továrny. Protože rozvoj stávajícího závodu na plzeňském Petrohradě znemožňovalo i rozrůstání se areálu plzeňského nádraží, nalezl nakonec podnikatel Cingroš vhodné místo v Nadrybech na severním Plzeňsku, kde zakoupil v exekuční dražbě Valentovský mlýn na řece Berounce i s přilehlými pozemky. Projekt přestavby mlýna na kamenickou továrnu vypracovali plzeňští stavitelé (bratři) Josef a Václav Paškovi k roku 1899. Jako první ze staveb nového areálu vznikla v roce 1900 továrnická vila (Nadryby č. 35). Lokalita však Jana Cingroše natolik zaujala svým půvabem, že ve vile bydlel prakticky celoročně. Z toho důvodu si kolem vily nechal zřídit i zahradu či spíše romanticky vyhlížející park. Když Jana Cingroše zastihla v 19. března 1906 v italském Miláně smrt, dědicové pokračovali s výrobou kamenických článků v plzeňském závodě. Vilu tedy v roce 1924 prodali. Důvodem k opuštění vily však mohlo být i neštěstí, zmiňované v nadrybské kronice , kde se uvádí, že když si kolem vily hrály děti s nabitou zbraní, v zápalu hry způsobily, že zbraň vystřelila a smrtelně zranila malého Emilka, vnuka Jana Cingroše. Jan Cingroš nechal na památku zemřelému vnukovi vztyčit v Nadrybech při rozcestí poblíž vily pomník s křížem a pamětním nápisem. Dítě bylo pohřbeno do hrobky rodiny Cingrošových na Ústředním hřbitově v Plzni.

Jan Cingroš údajně také začal v Nadrybech provozovat přívoz, který zde raritně funguje dodnes.

Panorama 360°