Jungmannova 1

Komunistické kanceláře vystřídaly učebny nové univerzity

Dvoupatrový dům na „dobré plzeňské adrese“, tak by bylo možné charakterizovat někdejší činžák ze závěru 19. století, zaujímající nároží dnešní Jungmannovy ulice a Kopeckého sadů. Takovou podobu získávala Plzeň, když během období průmyslového rozmachu překročila rámec někdejších městských hradeb v místech pozdějšího  sadového okruhu.  Že šlo o nejlepší adresu a pomyslnou nově vznikající „výkladní skříň“ města vstupujícího do zcela nové éry dokládá fakt, že protější nároží dodnes zdobí mohutná a bohatě zdobená budova někdejšího proslulého hotelu Waldek, jemuž vtiskli podobu projektanti vyhlášené vídeňské firmy středoevropského významu, Fellner und Helmer . Soubor činžovních domů s čísly 1, 3 a 17, které dnes užívá Západočeská univerzita v Plzni jako tzv studenty přezdívanou. „Jungmannku“, má ovšem podobu nejblíže k pracem důležitého stavebního podnikatele 19. století Martina Stelzera, po kterém jen pojmenována i blízká Martinská ulice.

V 70. letech 20. století soubor budov prošel úpravou na kanceláře okresních výborů  Komunistické strany Československa  Plzeň-jih a Plzeň-sever. Z původních prvků interiérů dnes můžeme tu a tam zaregistrovat zbytky částí zábradlí na schodištích. Zmíněné výbory zde sídlily až do roku 1990. Když čas „sametovou oponou“ trhnul, budovu posléze získala Pedagogická fakulta v Plzni. O rok později, po začlenění fakulty do svazku nově ustavené Západočeské univerzity, začala budova sloužit kromě studentů katedry hudební kultury i budoucím učitelům cizích jazyků, především němčiny a angličtiny. Na chodbách a v dalších prostorách školy se postupně začaly objevovat práce studentů i pedagogů z katedry výtvarné výchovy. Můžeme si připomenout jména Vladivoje Kotyzy, Karla Frauknechta, Naděždy Škardové, Jaroslava Zapletala a dalších. Nástupnímu prostoru pod schodištěm do auly v domě č. 3 vévodí busta z patinované sádry, představující „učitele národů“ Jana Amose Komenského,  vytvořená v roce 1970 plzeňským sochařem a v „devadesátkách“ i učitelem na Západočeské univerzitě,  Jaroslavem Bockerem. Několik plastik a obrazů pak zdobí prostor i těsně před samotnou aulou.

Důležitou součástí budov byla také univerzitní galerie se samostatným vstupem ze zkoseného nároží. Kořeny jejího vzniku sahají rovněž do 90. let 20. století. Od roku 2011 pak nesla jméno významného plzeňského rodáka, grafika, designéra i avantgardního umělce a malíře Ladislava Sutnara. Okupace Československa v roce 1939 jej donutila k emigraci do USA, kde roku 1976 zemřel. Jeho ostatky se pak v roce 2014 vrátily do rodné Plzně na zdejší ústřední hřbitov. Svou roli v tom sehrál i současný děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara, akademický malíř Josef Mištera. Péčí fakulty umění byla „Sutnarova galerie“ v roce 2014 přemístěna blíže k centru města na pěší zónu v Riegrově ulici. Podle tiskové mluvčí Západočeské univerzity v Plzni Kamily Kolářové by prostory bývalé univerzitní galerie v Jungmannce měly být pronajaty provozovateli, jenž by v nich od září 2016 vedl literární kavárnu. „Během akademického roku 2016/2017 by posluchárny a prostory Jungmannky, zčásti opuštěné pedagogickou fakultou, měly zabydlet katedry právnická, filozofická, politologie, Univerzita třetího věku, Bílý kruh bezpečí a některé studentské organizace,“ prozrazuje dále tisková mluvčí. Studenti i univerzitní učitelé budou moci strávit chvíle odpočinku nebo čekání mezi výukou či před zkouškami také v atriu souboru univerzitních budov tzv. „Jungmannky“. Zahradní úpravy dvorku doplňuje poněkud tajuplná socha od plzeňského výtvarníka Tomáše Kůse, vyrobená ze svařovaného železného šrotu, umístěná zde rovněž během 90. let v rámci některého ze sochařských sympozií. Za několik desetiletí se zcela sžila s břečťanovým keřem, který jakoby industriální soše vtiskl další významy a nutil ke přemýšlení o společných průsečících lidské společnosti, industriálních produktů a živé přírody.

Panorama 360°